Článek: Tuzemská kolekce 24

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Tuzemská kolekce 24

Bhut17.3.2026

Pohled do vybraných posledních přírůstků z CZ scény do polic, aneb co nového z tuzemské scény u Bhuta doma a proč o tom hovořit.

//Děti Deště – Mlžný úvod jasný konec

O existenci této kapely vím docela dlouho a docela dlouho trvalo, než jsem ji konečně ochutnal poslechově. A pak zase docela dlouho trvalo, než jsem jí dal takovou šanci, že se gramodeska vměstnala mezi Depths Above a Diamond Head (bavíme se o polici s LP).

Líbila se mi určitá grotesknost samotného obalu i ten šprým, že když chcete napsat název kapely velkými písmeny a nezapnete Caps Lock, ale jen držíte Shift, dostanete ten kódovaný název, který může někomu vyhovovat víc. Slovní hrátky v textech přesahují všednost sdělení a dávají ochutnat jinotajům či jinak roztodivným celkům.

Značka jménem Silver Rocket by měla neznalého jednoznačně nasměrovat do ukřičených vod rockové rozvernosti, rozhádanosti a všelijak líbivé bordelóznosti. Musím však uznat chytlavost nahrávky, její přívětivou sílu a podmanivou energii. Čas od času je takové burácení prostě fajn.

Formát je to klasický, jen obal se tak nějak víc leskne než ostatní, což je jen takový můj drobný dojem.

//edice
//ukázka

//Insania – Out

Dočkal jsem se. Poslední řadové album Insania, které dosud nebylo políbeno vinylovou formou, je konečně venku, vlastně out. A už je to nějaký čas. Je správňácky zelené a fešné.

Jen je mi líto, že booklet opravdu nemá formu bulvárního časopisu, ale že jsou jednotlivé stránky rozházeny do chronologické koláže rozevíracího insertu. Nechybí sice nic, ale… Navíc je tam vložen text dobové recenze i reakce na ni. Paradoxem je, že jde o recenze na webech Metalopolis a Crazy Diamond (zainteresovaní jistě chápou podtext paradoxu, do kterého se nehodlám vměstnávat, jen o něm vím).

Rád bych si tu ještě zavzpomínal na dobu aktuálnosti desky, protože to byl mimo jiné právě čas, kdy jsem ke kapele přišel a kdy mě naplno, se vší silou, uhranula. Naprosto jsem jí tehdy propadl, a proto mám toto album ve svém osobním žebříčku velmi, ale opravdu velmi vysoko – v rámci diskografie skupiny míněno.

Takže díky za toto vydání a splacený dluh.

//edice
//ukázka

//Umbrtka – Krotký tank

Své myšlenky jsem vlastně vyčerpal v recenzi, takže tady se jen nevinně připomenu CD edicí. Je to takový standard. Pěkný obal v klasickém jewel case formátu. Všechno je adekvátně uzpůsobeno tématice, respektive nosné myšlence hudební a textové sféry. Solidní standard a příjemné potěšení. …nepsal jsem to už někde?

//edice
//jiná slova včetně ukázky

//Master’s Hammer – Maldorör Disco

To podstatné už vlastně zaznělo v recenzi nejen ode mě. Uteklo už docela dost času na to, aby se k té desce dostal i někdo další a udělal si obrázek sám. Takže o hudbě mi přijde liché hovořit. Ale co určitě stojí za zmínku, je grafika nahrávky. A já jen doplním, že když poslech doplníte listováním v knize Libero od Franty Štorma, budete zase o kus blíž nirváně.

//edice
//jiná slova včetně ukázky

//Necrocock – Truchlohry

Já jsem především rád, že Necrocock obměnil tvůrce obalů. Byť je na obrázku zase Tom, je to konečně trošku jiný formát a styl, než který jsme dosud mohli vídat. Nutno říct, že se mi to moc líbí. A další doplňující obrázky, které najdeme v bookletu, jsou fantastické. Víc takových! Knihu takových.

Je to správně podivné, nejasné, perverzní, podivné a zrádné. Stejně jako podmanivá hudba mistra Necrococka. Jo, tohle se prostě neomrzí.

Taky určitě stojí za zmínku hebký povrch digipaku, takový jemný, sametový, až se vyloženě člověku chce s tím albem mazlit. Jediné, co mi trochu překáží, je ten lepený a rozkládací booklet. Já ty skládačky nikdy moc nemusel, i když to bylo třeba jen vložené do jewel casu. Rád listuji bookletem jako v knize a ty rozkládací taháky mě kolikrát fakt štvaly. No, alespoň něco ty CDčka zdědily po kazetách, hehe.

//edice
//jiná slova včetně ukázky

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.