|
|
||||||||||

Ach, jak tenká bývá hranice mezi hledačstvím, promyšlenou provokací, subjektivním uchopením všeobecně známého faktu a debilitou. Co je a co už není košer? Kde můžeme kývat uznale hlavou a kde si ťukáme na čelo? Je ještě teplý lidský exkrement uprostřed galerie útokem proti zažitým konvencím, nebo je to prachsprostý čin zoufalce? Jsou trencle nad hradem odvážným výpadem směrem k něčemu/někomu, nebo je to stupidita nejhrubšího zrna? Jsou Pussy Riot se svými kuřaty ve vagínách adeptkami na Nobelovku, nebo nezbývá než kroutit hlavou? Je vše na první pohled odsouzeníhodné pouze nepochopenou kontrakulturou?

Je Lou Reedovo album Metal Machine Music výplodem génia? A co Captain Beefheart a Trout Mask Replica? Nebo tuzemští Ještě Jsme Se Nedohodli? A Knížákův Aktual? Lulu? Jak se k podobné hudbě (?) postavit?
Ve kterém bodě se vše láme? Je opravdu celý svět dvojaký a na každou událost nebo čin je možno nahlížet dvojím zrakem a měřit dvojím metrem? Je něco, co se může nebo musí líbit opravdu všem lidem na zeměkouli? Je hudba, která se nedá poslouchat revoluční jenom proto, že MY jsme k ní ještě nedospěli? Je bojující a rebelská právě pro svoji nezkousnutelnost? Je obraz, na jehož plátně je nablito něčím, co zasluhuje týdenní diskuzi?
Co nutí schopné muzikanty a pravděpodobně i jazzmany komponovat hudbu podobnou té, která se line z Compartment C? Drzost? Rebelie? Vzdor?
Proč se zdráhám – a to i přes nesporné muzikantské kvality – nazvat album Compartment C klenotem progresivní hudby a majákem v šedi průměru? Nepřipadne mi jejich černobílé album dostatečně odvážné a hledačské? Nebo že by mi scházelo nějaké atraktivní pojítko, nějaký zajímavý tmel, který vyplní spáry mezi bohapustou kingcrimsonovskou matematikou (a že jí tam je vrchovatě) a kingcrimsonovskou instrumentální zručností?

Proč jsem z této hudby povětšinou nervózní? Bylo tohle cílem italské trojice? A není ode mne příliš povrchní argumentovat tím, že v běžném životě si užívám nervozity dosytosti tak jako tak? A koho to zajímá? Nebo jsem tupan, který prostě už nikdy nedocení zvídavý trojzvuk kontrabasu, elektrické kytary a bicích...? A to i přes občas dechberoucí virtuozitu? A tak mě napadá: nejsem už náhodou příliš starý?
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Deambula Rec.
Vydáno:Únor 2017
Žánr:math jazz úlet
Tony Berardinucci - kytara, zvuky
Giuseppe Iubatti - kontrabas, zvuky
Davide Di Virgilio - bicí, perkuse, zvuky, loopy
1. Intro
2. Approaching A City
3. Eleven A.M.
4. Eye + Ear Control
5. Yonkers
6. Depression
7. The End Of The Day
8. Outro

Cataya
Sukzession

Atlases
Woe Portrait

Howls Of Ebb
Cursus Impasse: The Pendlomic Vows

Long Distance Calling
The Flood Inside

Paradise Lost
The Plague Within

Rage Against The Machine
The Battle of Los Angeles

Infernal Execrator
Obsolete Ordinance

Funereal Presence
Achatius

Vetus Obscurum
Blood Revelations (EP)

Cales
Chants of Steel

Universe217
Never
Norští Voidspire vystupují ze stínů s albem The Endless Lost - debutem, který nabízí hluboký, jeskynní death metal. Deska vychází 22. ledna skrze Ever...
17.11.2026Domácí emo / post-hardcore kapela venēra vydává 20. listopadu EPko Skočit se bojím. Nahrávku si boys smíchali sami, o mastering se postaral Alan Douch...
16.11.2026Rok se s rokem sešel a jubilejní pátý ročník tradičního festivalu Heathen Alliance, zaměřeného na melodičtější metalové žánry, se vrací na místo činu....
14.11.202612. ročník volyňského Enter The Eternal Fire Festu, který se koná ve dnech 23.–24. 7. 2027, má připravenou kompletní soupisku.
14.11.2026From the Bones of the Earth je název nového alba skotské blackened / sludge formace Iron Altar. Novinka vyjde 27. ledna u labelu Road To Masochist.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.