|
|
||||||||||
Ach, jak tenká bývá hranice mezi hledačstvím, promyšlenou provokací, subjektivním uchopením všeobecně známého faktu a debilitou. Co je a co už není košer? Kde můžeme kývat uznale hlavou a kde si ťukáme na čelo? Je ještě teplý lidský exkrement uprostřed galerie útokem proti zažitým konvencím, nebo je to prachsprostý čin zoufalce? Jsou trencle nad hradem odvážným výpadem směrem k něčemu/někomu, nebo je to stupidita nejhrubšího zrna? Jsou Pussy Riot se svými kuřaty ve vagínách adeptkami na Nobelovku, nebo nezbývá než kroutit hlavou? Je vše na první pohled odsouzeníhodné pouze nepochopenou kontrakulturou?
Je Lou Reedovo album Metal Machine Music výplodem génia? A co Captain Beefheart a Trout Mask Replica? Nebo tuzemští Ještě Jsme Se Nedohodli? A Knížákův Aktual? Lulu? Jak se k podobné hudbě (?) postavit?
Ve kterém bodě se vše láme? Je opravdu celý svět dvojaký a na každou událost nebo čin je možno nahlížet dvojím zrakem a měřit dvojím metrem? Je něco, co se může nebo musí líbit opravdu všem lidem na zeměkouli? Je hudba, která se nedá poslouchat revoluční jenom proto, že MY jsme k ní ještě nedospěli? Je bojující a rebelská právě pro svoji nezkousnutelnost? Je obraz, na jehož plátně je nablito něčím, co zasluhuje týdenní diskuzi?
Co nutí schopné muzikanty a pravděpodobně i jazzmany komponovat hudbu podobnou té, která se line z Compartment C? Drzost? Rebelie? Vzdor?
Proč se zdráhám – a to i přes nesporné muzikantské kvality – nazvat album Compartment C klenotem progresivní hudby a majákem v šedi průměru? Nepřipadne mi jejich černobílé album dostatečně odvážné a hledačské? Nebo že by mi scházelo nějaké atraktivní pojítko, nějaký zajímavý tmel, který vyplní spáry mezi bohapustou kingcrimsonovskou matematikou (a že jí tam je vrchovatě) a kingcrimsonovskou instrumentální zručností?
Proč jsem z této hudby povětšinou nervózní? Bylo tohle cílem italské trojice? A není ode mne příliš povrchní argumentovat tím, že v běžném životě si užívám nervozity dosytosti tak jako tak? A koho to zajímá? Nebo jsem tupan, který prostě už nikdy nedocení zvídavý trojzvuk kontrabasu, elektrické kytary a bicích...? A to i přes občas dechberoucí virtuozitu? A tak mě napadá: nejsem už náhodou příliš starý?
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Deambula Rec.
Vydáno:Únor 2017
Žánr:math jazz úlet
Tony Berardinucci - kytara, zvuky
Giuseppe Iubatti - kontrabas, zvuky
Davide Di Virgilio - bicí, perkuse, zvuky, loopy
1. Intro
2. Approaching A City
3. Eleven A.M.
4. Eye + Ear Control
5. Yonkers
6. Depression
7. The End Of The Day
8. Outro
The Ruins Of Beverast
The Thule Grimoires
Fen
Carrion Skies
Threshold
Dividing Lines
Anaal Nathrakh
Desideratum
Jaga Jazzist
Starfire
Emerald Lord
Quest For Immortality
Oceán
Femme Fatale
Grand Magus
Triumph And Power
Pitbulls in the Nursery
Equanimity
Les Claypool's Duo de Twang
Four Foot Shack
Lost In Kiev
Rupture
Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
1.5.2024Tradiční festival folklórní hudby Antitrend ročník 2024 se opětovně v Žabčicích u Brna odehraje v sobotu 29. června. Startovat se bude v pravé poledne...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.