|
|
||||||||||
Nové album australských technických šílenců A Million Dead Birds Laughing To The Ether dokazuje, že je dobré občas dát na doporučení některých kamarádů, kteří neustále hledají nová a méně známá jména (zdravím, Jobe!). Kapela mixující dosti neotřelým způsobem tech/death s grindcorem a pořádnou porcí psychedelie stihla za necelých deset let vydat čtyři alba plus jedno EP. Při zběžném průzkumu se od svého původního zaměření fest odklonila, což já osobně kvituji s povděkem. Neznamená to však, že by předchozí záseky byly špatné. To ani náhodou. Jen v sobě postrádám tu pravou grindovou náturu.
Zaráží mě, že kapela takové kvality jakou bezesporu A Million Dead Birds Laughing (AMDBL) je, není zaštítěna žádným labelem. Znamená to, že se AMDBL cítí být součástí totálního undergroundu, nebo se o sebe umí postarat bez cizí pomoci. Ať už je tomu jak chce, kapela má slušné renomé a když už se dostala i k uším omezeného pisálka z malé zemičky uprostřed Evropy, zřejmě kluci ví, co činí.
V sestavě AMDBL jsem ke svému překvapení našel Daniela Preslanda z Ne Obliviscaris a chlapíky z parádních Hadal Maw. To se pak nemůžu divit, že To the Ether je takové, jaké je. Nechme ale už mého tlachání na téma neznalost, ignorantství (vše já!) a pojďme se mrknout na podmanivou velikost nového počinu podivínských umělců AMDBL.
Kdo ještě neslyšel a čte tyto řádky, začíná zřejmě tušit, že se jedná o těžko zařaditelnou nahrávku, se kterou má jeden potíž a druhý nezměrnou radost. Grindcore oproti starším nahrávkám z hudební mozaiky v podstatě zmizel. Na jeho místo se vetřela psychárna, něco jako ambient či avantgarda a teatrální kabaret. Frontman Adam Stewart podporovaný kytaristou Benem Boylem narval do už tak jedinečné skládanky bohatou škálu hlasových kreací všech možných barev. Umí dokonale křičet i zpívat. Přednáší i sípe… Jede v mnoha liniích, takže se občas stane jedním z nástrojů a jindy na sebe strhne veškerou pozornost. Ostatní se nenechávají zahanbit. Rytmicky grandiózní dvojice Presland s Nickem Rackhamem nedělá pouhé křoví, ale naopak Boylovi podtrhuje půdu pod nohama, nutí ho k ještě děsivějším kreacím, až se vše bortí, exceluje, vybuchuje… a přitom všichni umí vyklidit pole synťákům, pazvukům a sólovému Stewartovu deklamování.
To the Ether otevírá disonantní prda Martyrdom in the Fourth Dimension, která vás rozseká bez naprostého pardonu. Surová bestialita je srážkou deathu, disharmonického HC a kabaretního doomu, ve kterém jako bych slyšel La Masquerade Infernale. Haha! To jsem se vytáhl, když první, co mě napadne, je ikona avantgardy. Spíše se s velkou dávkou rezervy přidat ke stylové rodině šílených „hácečkářů“ typu Plebeian Grandstand, Deluge atd. Ne, vážně, AMDBL ke své muzice přistupují vskutku po svém a jestli já pro své zjednodušení slyším, co slyším, je to pouhé zdání. Kapela možná zobe, co kde slyšela, viděla nebo cítila, ale pak to celé zprzní k obrazu svému. I následující skladby pokračují v podobném směru, tu s menší tu větší měrou extrému. Šok a pád do nikam přichází s pátou Dim. Psychicky vás rozebere na malé součástky, těm divnějším z nás nebo těm, kdo hledá cesty z konvence pryč, bude taková odbočka plně vyhovovat. Kdo ovšem čekal, že návrat ke kratší stopáži ve skladbě Abyssal Comfort and Woe znamená metalový, respektive corový nářez, pěkně se plete. Ten se vrátí do hry až v Pink Smoke // Vacuum Rot. Další dvě jsou zase plně v režii divadla, psycha a úniků jinam. Kratičký náznak divokého rambajzu mizí nenávratně se závěrečnou a zároveň titulní To the Ether, která se s posluchačem rozloučí ve zdánlivě příjemném konejšivém duchu.
Vlastně ani nevím, jestli mám nahrávky typu To the Ether rád nebo je nenávidím. Rozkopávají mé zažité představy a nutí mě postavit se jim nebo plaše utéct. A protože jsem tvor, který neutíká, pokaždé svým představám nastavím zrcadlo a položím si otázku, zda mám raději výzvy nebo teplý chlíveček. Odpovědí bývá, že obě polohy jsou mi blízké a ani bez jedné si nedokážu představit život. To the Ether je důvodem, kdy jsem nadšený, že miluju hudbu, respektive umění. A že se stále vyvíjí, ať už to ve výsledku vypadá, jak chce…
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Victimer / 23.3.19 10:02odpovědět
Milion mrtvých ptáků je vážně dobrá škodná v revíru metalového zběha. Moc se mi to zamlouvá.
Label:vlastními silami
Vydáno:Únor 2019
Žánr:technical / death / avantgarda
Ben Boyle – kytary, doprovodný zpěv
Adam Stewart - zpěv
Daniel Presland - bicí
Nick Rackham - baskytara
1. Martyrdom in the Fourth Dimension
2. Black Hole Spirit
3. Lit
4. Of Storms and Stars
5. Dim
6. Abyssal Comfort and Woe
7. Pink Smoke // Vacuum Rot
8. Hersun
9. Phoenix Fire
10. Wyrmholes and the Endless
11. To the Ether
Al-Namrood
Kitab Al-Awthan
Vildhjarta
Måsstaden under vatten
Altari
Kröflueldar
Biosphere
The Senja Recordings
Nimbrethil
Res Adversae
777 Babalon
Alchymical Androgyne (EP)
Avarp
Avarp
Disillusion
Ayam
Entrails
Obliteration
Hyenas
Deadweights
Hour of Penance
Devotion
Druhý klip pro dnešní den je novinka rovněž od plzeňských Something Like, která vznikala v Brně pod taktovkou Radima Věžníka. Protiválečná skladba (an...
5.5.2024Plzeňská kapela Nothing Left to Say zveřejnila nový videoklip, který vznikl ke skladbě Exil. V ní se jako host představil člen slovenského ZNK labelu ...
3.5.2024Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.