Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A/Oratos - Ecclesia Gnostica

A/OratosEcclesia Gnostica

Victimer8.2.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps) / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Temperamentní melodická vřava jako první album gnostiků A/Oratos.

Společně s prvním albem francouzské kapely A/Oratos musíme nastoupit na kolotoč blackmetalových melodií z tábora Les Acteurs de l'Ombre Productions. Na okázalé frázování a víry melodických riffů, kterým dominují vyšší otáčky. A/Oratos fungují od roku 2016, kdy měla dvojice Aharon, Wilhelm po ruce jiné kumpány. Nové album je pořízeno v nové sestavě. Hudebně se ocitáme na melodicko-epickém prostranství, kde lze bez problémů zasednout ke studiu spiritualismu a gnosticismu. V prostředí, odkud je blízko k progresivnímu pohledu na žánr a stejně tak blízko k hradbám středověkého chrámu, který jako by A/Oratos obývali, a právě odtam vyjížděli na výpravy.

 


Jejich debut je totiž výpravným albem. V rodném jazyce vyvedeném kvapném pojednání o studiu ducha a sebepoznání. A/Oratos pořád někam uhánějí. Ve chvílích zpomalení umí znít zamyšleně, inteligentně. Jejich hudbě však dominuje překotné tempo a lehce historický nádech, který odkazuje na pamětihodnost domovské krajiny. Vokálně pak jde o velice věrnou nahrávku. Aharon své lyrické poselství žene vpřed vokálem, kdy se nebojí ani různých sborů. Z tohoto pohledu může být nahrávka A/Oratos docela blízko severským Winds nebo Arcturus. Zejména pak v místech, kdy se melodické zpěvy změní v chorály a krásně zaplují do pozadí.


Jinak jako by se předháněly v tom, kolik nám toho ještě chtějí odvyprávět. S typicky francouzským temperamentem. Takže někde mezi neokázalým symfoničnem a okázalou melodičností je třeba hledat černé umění A/Oratos. Sedmero nových skladeb, kterým je primitivní odkaz stylu na hony vzdálený. Kapela svou černotu povznáší, nutí ji jít více uměleckým směrem. Za poznáním a za novými výzvami.


V mém případě jde spíš o doplněk k častěji užívané pudovosti. V rámci black metalu se rád povznesu, ale musí k tomu být zvláštní příležitost. A to v případě nového alba A/Oratos úplně není. Nahrávka mi předkládá silně melodické výrazivo, v němž se to doslova rve o zájem být vidět a slyšet. Což taky není vždy příjemné. Do popředí se dostává křeč a chtěná pozornost za každou cenu. A/Oratos chybí trpělivost, protože o trpělivosti jejich cesta není. Je o sdílnosti, o neustálém dobrodružství. O rychlém sledu událostí a překotném ději.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/aoratos.jpg


Ano, tento materiál není úplně pro mě. Chtěl jsem ale zachytit co možná nejvíce z jeho nátury, jak podobný styl umět uchopit. V klidu jsem nezůstal ani chvilku. Pořád to se mnou šije a nutí mě k důslednému následování všech melodických trylek a úspěšných honů epických lovců. A já bych si chtěl přece jenom trochu zdřímnout, pohrát si v jemnějším rozpoložení a pořád neutíkat za dalším novým zážitkem. No nic, tahle uctivá jízda holt není můj styl. Házet do ní vidle ale nemíním a vyzývám odolnější pokušitele. Minimálně ty, kterým vyhovuje stylový záběr labelu, kde já si musím spíš vybírat. Osedlejte koně a vyražte, já si dám dvacet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky