Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Perfect Circle - Eat The Elephant

A Perfect CircleEat The Elephant

Sorgh30.8.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: A Perfect Circle s námi dlouho nebyli, jejich umrtvený stav jakoby měl trvat navěky. Až letos se kapela probrala a naservírovala nám zbrusu nové album, které by mělo zaplnit dlouho trvající prázdnotu.

První kroky k této desce nejsou lehké. Hnusnější obal jsem dlouho neviděl a doslova mě odpuzoval. Později jsem si říkal, jakou variantu bych si raději koupil, co je menší zlo, jestli vlasáče nebo plešouna? Doteď to nevím.


Dal jsem si čas a Eat The Elephant poslouchal opravdu dlouho a často. Je to deska několika vrstev, do kterých je nutné pronikat zvolna a nenásilně. Není nic divného, když ji odložíte s pocitem přesycenosti a po čase se k ní vrátíte. U mě to bylo podobné. A pozdější názor byl mnohem kritičtější než ten první a doufám, že i objektivnější.

 

Je až s podivem, jak snadno do vás album začíná vplouvat, opatrně si vás připravuje pohodovým bubínkem, klavírem a pak se začíná rozvíjet velejemná práce s melodií. Je to šálivé a doporučuji být ostražitý. Něžný zpěv je možná až příliš uhlazený, dokonce jsem ho místy považoval za nějakou hostující zpěvačku, ale pravděpodobně je to vše práce M. J. Keenana. No, je třeba si zvyknout. Náladou je to hodně podobné Soen a kdo je má rád, těžko narazí. Jak náslechy pokračují ukazuje se, že album má jednu dominantní tvář a je to ta citlivá, jemná, krémem a pudrem opečovávaná. Chybí jí tvrdší facka nebo třídenní strniště, které by posluchače drobátko poškrábalo. Hrubší, neurvalé hrábnutí do strun by albu prospělo jako nevím co a provětralo by upejpavou náladu, ve které se každý stydí prdnout. Procítěný vokál se kochá sám sebou, když se klene nad zpomalenou rytmikou, melodie pomalu rozkvétají a člověk má strach, aby to vůbec stihly.


I tak je nutno říct, že album ukrývá několik skvostů, vpravdě dokonalých skladeb, které vám možná vženou slzu od očí. Taková Disillusioned je parádní, ještě silněji na mě působí So Long And Thanks For All The Fish, která už má živější rytmus. Silnější drajv nechybí ani skladbě The Doomed, ale tím bych asi ve chvále skončil. Do opozice jim v rámci rovnováhy stojí takové, kterým genialita chybí a jsou průměrnou oblohou těch několika majstrštyků. Stále se vkrádá myšlenka na to, že album je přecítěná seance plná emocí, jemného vokálu, zvolna se odvíjejících příběhu, kterému chybí dynamika. Posluchač zvolna usychá a stává se fatalistickým kusem v krajině, kde se ztratil pojem o čase, směru a prostoru.

 

A Perfect Circle se na můj vkus moc nepředvedli. Vidím za tím to, že pro nápady chodili do pořád stejného hokynářství a chuť ztratila na rozmanitosti. Přes nespornou kvalitu a často příjemné skladby albu chybí jedna důležitá věc, dynamika. Bez ní jde o hypnotickou seanci bez jasných kontur. Po těch letech jsem čekal víc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

mca / 31.8.18 11:18odpovědět

takový inteligentní pop, občas připomíná desky Davida Kollera :-)

Jirka D. / 30.8.18 6:42odpovědět

Odložil jsem taky, od APC jsem čekal víc a tahle deska je zklamáním. Jak po stránce obsahu, kde dobrých skladeb aby jeden pohledal, tak už zmíněného zvuku, který je katastrofálně ořezaný a v podstatě neposlouchatelný.

Victimer / 30.8.18 5:11odpovědět

Dal jsem tomu taky dost času, ale v podstatě jsem se nehnul z místa. Sbírka pár fajn písniček, jejichž necitlivý zvuk mě odrazuje tak silně, že jsem nemohl bojovat donekonečna (only mp3 & a pak flac) a to nejsem zas tak citlivka. Nevím no... tady mě to strašně se*e.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky