Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Acherontas - Vamachara

AcherontasVamachara

Bhut23.11.2011
Zdroj: promo mp3 (256 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Třetí řadovka řeckých Acherontas opět nese prapory vysoko nad sebou. Hrdé album Vamachara prostoupené temnou atmosférou. Méně orientu, více tvrdosti. Úžasně poutavá nahrávka.

Řečtí blackmetaloví dravci Acherontas do světa vpouští svou již třetí řadovou placičku. Jako název bylo vybráno jednoslovné jméno Vamachara. Komu jméno Acherontas něco připomíná, možná pomůže lehké vzpomenutí na kapelu Stutthof. Její člen Acherontas totiž pak volně přešel ve svou novou kapelu s jeho jménem. Na tvorbu Stutthof však nijak nenavazuje a spíše se jedná o dvě rozdílné skupiny. Konec konců samotné Stutthof dal k ledu a ani nepočítá s jejich vzkříšením, neb se plně věnuje aktuální kapele Acherontas.

 

Personální změny jsou celkem pestré. Při pohledu na prvotní album Tat Tvam Asi (Universal Omniscience) a současnou novinku Vamachara zvíme, že jediný stálý člen je jen právě Acherontas samotný. Všichni ostatní jsou zcela jiní jedinci (a nebo si mění pseudonymy). Možná, že změny jsou záměrné, aby se do kapely vlévalo nové a nové nadšení pro věc a nápady. Jisté ale je, že výsledek je vždy velmi uspokojivý a v žádném šedém průměru neskončí. Uspokojivý možná není nejvhodnější slovo, nicméně postačující. O dokonalosti si hovořit netroufám, i když jednotlivá alba (novinku nevyjímaje) mají vskutku veliké ambice a mocný potenciál. 

 

Oproti předchůdcům pociťuji u nového alba basenci orientálnosti a folkloru. Ne že by se tento důležitý aspekt vytratil úplně, ale jeho hojnost není tak četná, jakožto bývala v minulosti. Možná jsem příliš dychtivý po netradičním materiálu, nebo jen neumím ocenit možná kladný úkrok od těchto prvků. Ale jisté však je, že nevznikla téměř žádná hluchá místa i přes tuto výpusť. Kapela hodně zapracovala na tvrdosti a celkově tajemné a záhadné atmosféře. Už proto pak lépe vyznívají občasné orientální vstupy, které vyplují v okamžiku nejvhodnějším a proto výjimečném a zajímavém. O hutnosti atmosféry jsem se již dříve zmínil, nyní to však pouze zdůrazním. Už samotný obal desky působí velmi okultisticky a tajemně. Není proto divu, že i samotná náplň tohoto kotouče je do jisté míry značně prostoupena mysteriózním oparem. Pestrost jednotlivých skladeb zajišťuje neomrzující poslech. Myslím, že už i ten prvotní posluchače dobře vtáhne. Osobně mohu tvrdit, že jsem se jen tak odtrhnout nedovedl. Nešlo to. Musíte tento starověký rituál projít až do samotného konce. Však je to jen záležitost čtyřiceti pěti minut. 

Tak pozvolna a tak tajemně odkrývá album intro jménem Opening The Eye Of The Storm. Hned po něm přichází ke slovu smršť. Nejen v této písni se mi dostavil pocit, že přes sebe znějí tři (ne-li více) riffy, ačkoliv kytaristé jsou jen dva. Zkrátka velmi propracovaný materiál. Ve třetí skladbě se hodně mění její nálada, nuda se nemůže dostavit. Ku samotnému konci pak pěkně zní kytarová vyhrávka. Výbornou peckou a hitovkou číslo jedna je pak píseň Vamachara. Zběsilejší hra s pěkným sólem a hezkými melodiemi. Po takové jízdě přichází malé zvolnění. Oddech má představovat taková mezihra, kterou Ohm Krim Kali zjevně bude. Jen a pouze orientální folklor s mrazivou atmosférou, na kterou jsme si už tak nějak zvykali. Závěrečné dvě skladby už jen dotepou dříve rozjeté. Ne že by stály kdesi v pozadí, či stranou, ale zásadní již doznělo. Proto tento rituál už pozvolna dohrává. Na melodie a různorodost však skoupé taktéž nejsou. Nu, a netrvalo příliš dlouho a máme tu konec. Myslím, že tahle invokace zanechá kladný dojem v každém posluchači nejen v rámci black metalu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

songhi / 15.1.15 23:14odpovědět

Asi nejlebší album za poslední dobu co jsem slyšel.....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky