Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Agima Sun - Ultra Fiction

Agima SunUltra Fiction

Jirka D.13.2.2024
Zdroj: CD v super jewel case (# DP/055CD) // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: Další z variací na post-metalový žánr, která pod blikajícími diodami ukrývá celkem předvídatelný, byť svým způsobem solidní obsah.

Debutují polská kapela Agima Sun do toho skáče rovnýma nohama a na své debutní desce evidentně nic nepodceňuje. Už když člověk začne procházet dostupné zdroje o kapele a vyskočí na něj nastavený vizuál, celkový koncept a související zpracování grafiky, dojde mu, že nad rozestavením a stylizací kulis někdo přemýšlel, chvíli lovil múzy a nechal si od nich radit, jak a čím by mohl oslovit. Navzdory tomu, že například ultra-digitální zpracování titulního motivu mě osobně příliš neoslovuje a nestrefuje se do mých představ o nápaditě zpracované obálce, dokážu respektovat to, že kapela tuto část příběhu vydání své první velké desky nepodcenila.

 

Za titulním motivem nijak neklopýtá ani vnitřek bookletu a celkové zpracování CD, kterého se ve formátu super jewel case ujali na polském labelu Deformeathing Productions a které představuje docela důstojný nosič pro toho, kdo by jej chtěl mít doma (fotku máte ZDE). Pokud se naproti tomu něco kontrole vymklo, je to dosti brutální poloha zvuku z dílny Haldora Grundberga a jeho studia Satanic Audio. Není to můj první kontakt s jím zpracovaným masterem a stejně tak, jako se nic nemění na jeho přístupu k tomu, jak si představuje optimálně zpracovaný zvuk, tak se nemění ani nic na mém postoji, že takhle by hudební nahrávka znít neměla. Při jejím poslechu teče krev z uší, a to není něco, co bych chtěl podstupovat dobrovolně. Je to stejný příběh jako u nás třeba s Amákem a jeho Golden Hive, jehož ořezaná zvuková torza řadím do stejné, neposlouchatelné kategorie hudebních nahrávek.

 

Agima Sun band

 

Šestice skladeb desky Ultra Fiction ve svém úvodu lehce klame tělem a první pasáž Glitch Engel jakoby zabrousila k teatrálně metalovému cirkusu Roba Zombieho, což je dojem, který rychle ustupuje do pozadí a je vystřídán hutným post-metalovým projevem silně podpořeným elektronickým podkresem. Zkreslený hlas, kytarová stěna, hluková a těžko přehledná změť, celková mohutnost, razance – můžeme jen hádat, jak moc nebo málo se Agima Sun inspirovali u kapel typu A Storm of Light, které z nich slyším v těch nejbrutálnějších pasážích asi nejvíc. Jakmile se zvolní, tempo se zhoupne a prostor dostane celkem povedená elektronika, stěhujeme se ze Států do Švédska za Cult of Luna v období Vertikal a později. Inspirace jsou slyšitelné hodně a lhali bychom si do vlastní kapsy, když bychom tvrdili opak.  

 

Jasné vzory ještě ale nebrání tomu, aby Agima Sun dokázali vykoumat dobře poskládanou skladbu, v níž je přesně to, co fanoušek žánru od takové skladby očekává. Dvojka Lvster Lvx může být jeden příklad za všechny, v němž práce s atmosférou, použití čisté hlasové polohy, změny nálad, tempa a razance ve výsledku vytváří dobře poslouchatelný a návykový post-metalový koktejl, za který se debutující kapela rozhodně nemusí stydět. Více méně důstojný obsah nabízí prakticky celé čtyřicetiminutové album, když se za a) nebudete příliš soustředit na detaily (třeba využití elektroniky není ani zdaleka tak nápadité a přirozené jako u známějších, výše uvedených kapel) a za b) když se smíříte s tím, že jde o zvukově nepřehlednou, přeplácanou a nepříjemnou kouli.

 

 

Jak v důsledku vyplývá z výše napsaného, na albu Ultra Fiction lze úspěšně sčítat klady i zápory a dostat se zhruba na vyrovnaný poměr. Nelze přehlédnout, že na začínající kapelu je deska poskládaná solidně a že Agima Sun vědí, co a jak chtějí hrát. To, že se zatím poměrně dost poohlížejí po jiných a čerpají živou vodu z cizího pramene (třeba prostřední syntezátorová pasáž Ghost Assembly je Cult of Luna opravdu hodně), může být počáteční berlička, kterou časem kapela odloží a vykročí už po vlastních, bez opory. Budoucnost ukáže, prozatím bych se držel při zemi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky