Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ajattara - Murhat

AjattaraMurhat

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nadhled, pivo, Finsko, lesy, Korn, noc, black metal, žádná křeč

Netrpělivost narostla poté co AJATTARA v předloňském roce vydala hodně experimentální album ''Noitumaa''. To dokázali skousnout jen opravdu otrlí jedinci. Víc než snahu o progres, byla z desky cítit jen snaha šokovat za každou cenu, tedy i za cenu neposlouchatelnosti. Tehdy jsem postupoval dle známého instinktu - hodit do koše - vysypat koš. Návrat na scénu v podobě novinky ''Murhat'' naštěstí zahnal myšlenky podobné vylitému pokusu o šamanství kdesi na chatě hluboko ve finských lesích. ''Murhat'' zní přesně tak, kde jsem si AJATTARA přál znovu slyšet. V poloze, která je jim nejbližší. A tou je hutný temný metal, vonící modernou, jednoduchostí a až rollující prostotou. K tomu přidejme nepostradatelnou rodnou řeč, pohodu, nadhled a nějaký ten likér.

 

Novinka zní nejdospěleji z celé diskografie, je melodická, ostrá, vzteklá a je schopná dýchat pomocí soudobých riffů. Nezaměnitelný Ruojův (Passi Koskinen, jinak dobře známý z minulosti Amorphis) ukřičený vokál je vedle zjevné snahy o pestrost hlavním pohonem nových AJATTARA. Kapela jež byla dříve poměrně často nařčena ze záludné monotónnosti se vydáním nové nahrávky (byť ta plyne stále podobným korytem) snad alespoň malou měrou těchto označení zbaví. Novinka je rozhodně povolnější v použití různých prvků a melodií, které ruku v ruce se správným návodem k použití, vše ženou o něco výš. Z ''Murhat'' mám skutečně dobrý pocit, velmi často jej využívám, zejména jako pomocníka při ranní totální neprobuditelnosti.

 

ajattara

 

 

AJATTARA je energie zlého démona procházejícího se ve finském polesí, pijícího vodu z jednoho z tisíce jezer a přitom všem otevřeného novým vlivům. Název kapely je spojen s finskou mytologií, jejich hudba v roce 2011 je pak věrna datu svého stvoření. V tomto případě jsem nenáročný, tudíž spokojen.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky