Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Al-Namrood - Kitab Al-Awthan

Al-NamroodKitab Al-Awthan

Bhut10.12.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Čistokrevný orient black metal ze Saudské Arábie. Už tento popis má evokovat jistou originalitu a nezaměnitelnost. Hudba samotná je důkaz, opravdu zdařilý počin.

Krom ropy se v Saudské Arábii těží i černý kov. Tento produkt je však neobvyklého formátu. Jeho kvalita je vcelku ceněná a řekl bych i nepříliš tradiční. U nás v Evropě má takovou exotičnou vůni, už vzhledem k faktu, že dávky přísunu nebývají pravidelné a spíše nahodilé. Osobně jsem si vyhlédl originálního výrobce Al-Namrood, na kterého je vždy spoleh. Ještě se nestalo, že by zklamal. Oficiálně by měla větší zásilka dorazit až začátkem roku 2012, ovšem úlomky už jsou k mání nyní. Název dodávky ponese jméno Kitab Al-Awthan. Pro sběratele neobvyklého větvení tohoto nerostu, bude tato várka jistě lahůdkou a velkým potěšením.

Tak a teď vážně. Je to již třetí dlouhohrající dedska, se kterou se může pyšnit arabské těleso Al-Namrood. Na kontě ještě mají malé EP a jeden split. Vyznačují se řízným black metalem notně kořeněným orientálními vlivy. Však není divu, vzhledem k původu. Nutno říci, že tento orientální black metal, opravdu nemá obdoby, alespoň já si nic podobného nevybavuji. Na světlo denní vykoukl zárodek této skupiny vcelku nedávno, konkrétněji v roce 2008. Ale své jméno za toto krátké údobí získala celkem hřmotné. Alespoň v rámci žánru. Přibližme si tedy, čím nás tato kapelka v lednu poctí.

 

Sice se jedná o dosud nejkratší řadovou desku, ale i tak je její obsah velmi silný a působivý. Tím nejkratší chci říct čtyřicet sedm minut a nějaký ty drobný. Minulé desky měly bez mála hodinu. Nejen čas, ale i počet písní se malinko zmenšil, tvoří jej číslice 9. To jsou možná jediná negativa, která bych albu vytkl. Hudebně se setkáváme s malinkou odlišností od ostatních počinů. Nyní se autoři více věnovali folklorní-orientální stránce. Když jsem poslouchal předchozí výbornou desku Estorat Taghoot, kde oproti debutu Astfhl Al Tha’r orientálnosti ubylo, byl jsem lehce zklamaný a bál jsem se, že kapela od svého tradičního folkloru zcela upustí. Na novém albu se tyto obavy zcela vytratily. Ovšem nemohu říct, že desce dominují a převládají. Stále zde funguje jakási symbióza mezi black metalem a orientem. Z hudby tak více dýchá země původu v čele s písečnou bouří. 

 

Zvuk mě malinko zaskočil, zejména díky bicím, které mi evokují nasamplování místo živé soupravy, ačkoliv ji kapela vždy používala. I tak jsem ale schopen tento malý nešvar překousnout a vyznat lepší hodnocení. Přeci jen po strhující plejádě black metalových riffů a divoké jízdy této hudby jsem ochoten přimhouřit oko. Konec konců člověk se do útrob této nahrávky natolik vžije, že ošemetný tón bicích se slije a brzy přestane výrazně dráždit. Co se řemeslnosti týče, práce je odvedena vskutku výborně. Konstrukce skladeb není obyčejná a ani příliš čičarádní. Al-Namrood si skvěle pohrávají s jednotlivými partiemi a je vidět, že si ve studiu dali skutečně záležet, aby ten který tón vyšel tak, jak má. Rozvrh odlehčené folklornosti a nesmiřitelné blackovosti je uspořádán tak, aby se výrazně nepřebíjel a nezajídal. V okamžiku, kdy si řeknete „dost, to už stačí“, píseň stočí své kormidlo do patřičných ploch a nálad. Momenty stereotypu a nudy tedy nepřicházejí. Opravdu pestré dílo. Vše však má svůj čas a nemohu naplno říct, že album lze dokonale znát hned po první kontaktu. Poslechů je třeba učinit vícero, aby se vytěsnil únik potřebných detailů k hromadnému úsudku o desce. Už teď se těším na další počin Arabů Al-Namrood.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky