Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Alkuharmonian Kantaja - Shadowy Peripherals

Alkuharmonian KantajaShadowy Peripherals

Victimer25.1.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Alkuharmonian Kantaja jako nová odpověď na otázku, kam se poděla stará dobrá metalová avantgarda.

Ten, kdo nese původní harmonii, tak by se dal volně přeložit název nové finské kapely Alkuharmonian Kantaja. Trojice, kterou vede mistr strun a vokálu J. Usurper, doplňován bubeníkem a parťákem z města Oulu S. Redeemerem, jen o klávesové nástroje se postaral "cizinec" D. Harbinger ze Švýcarska. Kapela představuje novou variantu avantgardního metalu vzešlého z blacku a evokujícího časy kapel Ved Buens Ende, Virus, Dødheimsgard, Fleurety a některých dalších. Blízkost Alkuharmonian Kantaja k Ved Buens Ende je pak to první, co vás zaručeně musí při poslechu debutové placky Shadowy Peripherals napadnout. A není se čemu divit. Pak tu máme čisté vokály, jejich dramatický přednes. Jedna věc je způsob frázování, druhá pak barva hlasu. J. Usurper mi vychází někde mezi Czralem, Garmem a sebou samotným.


Ty zdroje inspirace v původních jménech metalové avantgardy se prostě zákonitě objeví, samy naskočí. Jinak bych ale v tomto ohledu Alkuharmonian Kantaja už dal pokoj a nechal je živit jejich vlastní představu avantgardně metalové dimenze. Na první desce je ostatně dost prostoru na to zjistit, že kapela není žádným revivalem. Jistě, hudební cesta Finů je o následování vzorů, uctivé pokloně jim určené, ale pak už je hlavně o vlastní iniciativě.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/alkuharmonian%20kantaja%20usurper.jpg


Shadowy Peripherals je introspektivní cestou hluboko do hlubin lidské mysli. O hledání a nalezení původní harmonie. Je to hlavně temnota a neustálé pochyby, myšlenkový konfikt, co provází její povahu. A stejně tak charakter alba, kde se mísí hořkost a vztek s vizionářským přístupem. Neustále si se svými myšlenkami pohráváme a pozorujeme jaký dopad mají na naši fyzickou konstituci. Celý život se honíme za něčím, co možná ani není. Na jednu stranu žijeme ve zklámání, které si neseme skrz generace a snažíme se v něm najít pozorumění. Spojit si hladinu uspokojení s životem v moderním světě s primitivními pudy a kořeny v animální přirozenosti. Zkrátka přemýšlíme o existenci a najednou zjistíme, že jen živíme něco, co v sobě už léta nosíme - tu naši původní harmonii. Tak lze v kostce nahlížet na koncept debutové desky Alkuharmonian Kantaja. Ono to má své kouzlo, pěkně se pohrabat ve své hlavě a dostat se o něco dál, než nám dovolí povrchní vnímání.

 


Avantgarda Alkuharmonian Kantaja má své umělecké hodnoty, ale především se pevně drží metalového kopyta. Nedává zapomenout na svůj blackmetalový původ a umí znít velmi nekompromisně. V jejich ražení je to kombinace tvrdého jádra a teatrálnosti, jež z něj povstává a tančí na jeho základech. Hudební svět Finů je zamyšlený, bizarní a strašidelný. Podivné, za divadelní oponou se odehrávající představení, které v sobě mísí krutost a jemné avantgardní vlákna měnící black metal v podivuhodné vyprávění.


Výhrou je bezesporu to, že kapela dokáže být kreativní. Album nabízí slušné množství momentů, které nás zavedou do velmi zajímavých míst. V hlavní roli je jeho atmosféra, plná nástrah a mystifikace. Vedle Usurperových vokálů, kdy máme možnost si vyslechnout v podstatě vše od klenutých chorálů po afektovaný žabí vřískot z bažin, jsou dalším důležitým prvkem alba klávesy. Neukrojí si příliš velký krajíc, ale jsou věrným průvodcem. Mají hororové nastavení, kdy většinou stačí jen z pozadí nakrmit atmosféru jednoduchým zvukem, který rozdmýchá pochybnosti jinak dobráckého prostředí. Alkuharmonian Kantaja nejsou špatná společnost, ale je třeba se mít na pozoru. Tohle není úplně běžné vyprávění. Je ale poutavé a to také díky melodiím, které je kapela schopna z jinak docela hustě zamlžené nátury alba posunout dopředu. Je rozhodně čím se brodit a čím se nechat nalákat, děj desky se pořád proměňuje.

 

 

Ve finále to ale stejně vidím tak, že názory na Shadowy Peripherals budou jen dva. První se dá na hloubkový průzkum a druhý zůstane u asi standardního komentování na téma klonu výrazných veličin metalové avantgardy. Respektovat se musí oba, tohle je pak snaha o řádky nakloněné té první názorové skupině. Osobně jsem rád, že se takto orientovaná kapela po letech objevila a díky tomu, jak se umí v daném žánru pohybovat, nemám obavy o to, že by to byl jen jepičí život. Aspoň v to silně doufám.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky