Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou mezníky, které když překročíte, dostanete se do stagnace, ze které mnoho cest nevede. Buď se začnete ohlížet zpátky, nebo to zkusíte jinak, změníte styl a zadkem se zkusíte posadit na jinou židli než doposud. A ono to buď vyjde, nebo ne. Amorphis stagnují už od roku 2006, kdy se jim s albem Eclipse vlila do žil čerstvá krev, slyšící na jméno Tomi Joutsen. Excelentní zpěvák s jedním z nejlepších metalových hlasů současnosti, co utáhne na hlasivkách a charismatu i průměrně napsanou skladbu a dá jí svou přidanou hodnotu. A je to už sedmý rok, co si na to kluci ze severu zvykli, a tak nějak s tím počítají. Poslech všech pěti desek z těchto let, včetně novinky, je opravdu poučný a vzorový. Já tady totiž nechci potopit stagnaci tlupy, která vydala další desku, co se nijak výrazně neliší. Ba právě naopak a vysvětlení bude zcela prosté.

Circle je v první řadě opravdu (a opět) hitová deska. Amorphis dokázali psát hitovky už v dobách Tales from the Thousand Lakes a jejich rukopis je stále jasnou poznávací značkou. Lönnrotemova Kalevala se jim pak stala nekonečnou inspirací, aby svůj výraz okořenili tancovačkami a melodiemi ze severu. Tak vznikla třeba nepřekonatelná Elegy, jako jeden z dalších mezníků jejich tvorby. A já tyhle věci v současné tvorbě slyším stále. Circle čerpá z toho všeho, z čeho čerpali Amorphis vždy a jeho síla je v perfektním skloubení melodií, příjemné dravosti a rozmanitosti. On totiž jediný současný zápor této bandy je v tom, že sypou rok co rok z rukávu podobně znějící desky. To je prostý fakt, který sráží hodnocení jejich tvorby už v základu o notný kus dolů. A nepopírám, že by mi to nevadilo. Druhým dechem ale dodávám, že takhle vybroušenou metalovou desku jsem už hodně dlouhou dobu neslyšel. Ta hudba mi dává naprosto všechno, co od Amorphis očekávám a to vůbec není málo. Je k zamyšlení, zda je to správně nebo špatně.

Upřímně řečeno, Amorphis jsou banda, která by už léta mohla sázet na jistotu a vydávat průměrné desky s garancí prodeje a úspěšně velkého procenta krmné dávky pro fanoušky. Já z jejich tvorby ale cítím upřímné nadšení místo vykalkulovaného produktu velké stálice, co už nechce nic dokázat. A Circle je přesnou ukázkou toho, že kluci umí přicházet stále s něčím, co za to stojí.

Co mohu tedy pochválit? Rozhodně nápady a rozmanitost. A také to, že snad nikdy v posledních letech nezněli lépe. Zvuk je masivní, obklopující a příjemný. Baví mě jejich folklórní roubování, píšťaly a saxofon. Není toho přespříliš ale tak akorát. A melodický základ prostě jede s tím, že je úžasné zaposlouchat se do kudrlinek vyhrávek, co stále přicházejí s dalšími a dalšími motivy. Amorphis jsou příkladem vyspělé party muzikantů, kteří dospěli do maximální skladatelské zralosti a umí napsat perfektně kompaktní skladby. Tomi Joutsen tomu pak dává všechno, co to potřebuje. Jeho hlas je přesně tak ostrý a na hraně, jak je potřeba a přitom se nebojí přitlačit pořádně na pilu.

Circle je dospělá deska, ovšem stejně jako ty předchozí. Není death metalová, ačkoli má své nutkání (Nightbird´s Song), je hitová a folklórní (Narrowpath) a sází na velké a přesně mířené refrény (Into The Abyss).

Zbývá konstatovat, že v současné šedi průměru a čekání na nevšední věci, je tahle „Amorphis jistota“ přesně tím, co mi dokonale sedlo. A netajím se tím, že desku poslouchám stále dokola i několikrát za den.

Kluci prostě vydali další desku, která nijak výrazně nevybočuje a zdá se, že ani není důvod kam. Léty vypilovaný styl už není čím vylepšovat, návrat zpět se mi zdá nesmyslný a zkoušet se pohnout jinam? A kam vlastně? A bylo by to přínosem? Za sebe mohu říci, že jejich forma je úžasná a potenciál stále velký, takže zkusit do sebe naroubovat něco jiného by nebylo na škodu. Můžete i nemusíte souhlasit, tohle stádium skupiny je totiž vždycky ošemetné a komplikované.

A nakonec ono prosté vysvětlení? Circle je dílem, za které by se nemusel stydět absolutně nikdo a že na něm vlastně není nic moc nového? S přihlédnutím ke kvalitě tohoto díla se bohatě spokojím s další variací severského melodického metalu, vypilovaného v každém detailu. A to je i tentokrát bohatá porce. A stejně tak je mi jasné, že takhle nemusí ladit zdaleka každému.