Recenze: Andavald - Undir skyggðarhaldi

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

AndavaldUndir skyggðarhaldi

Victimer26.6.2019

Zdroj: mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: notebook / minivěž / phone

VERDIKT: Další zásah temné metalové magie z nesvatého ostrova Island. Tentokrát v pomalejším, ovšem pořád imponujícím módu.

Na podzemní Island jsme si již zvykli, ustavičně nás zásobuje výstředně kvalitním střelivem, které v dobrém i zlém poblouznilo mnoho z nás. Víme, že specifické soubory odtud pocházející vrhají na náš hudební vkus ten správně povzbuzující stín ve smyslu orginality a schopnosti posunout celý ten metl extrém o kus dál. Něčím jiným, osobitým a atmosféricky narušeným. Právem nazýváme tohle chladné místo nesvatým, protože zástup metalově nestydatých uskupení, zdá se, nemá konce. A v tuto chvíli nemám naprosto žádné obavy, že by se tahle situace měla měnit, protože před sebou mám další urputně zacyklené těleso.

Andavald je formace mající v rodokmenu vznik datovaný do roku 2011, ale až teď mu vychází debutová fošna. Materiál, který zaujme svým pomalým tempem a prolínáním lehce disharmonické indispozice s atmosféricky doom-blackovým mysticismem. Je to až léčivě klidné peklíčko na pomezí epiky a disonance. Působí jemněji a lidštěji, přitom je to pořád nevábně hnilobná plocha podzemních vibrací. Pořád má v sobě něco zkaženého, i když poslechově jde o velmi přijatelnou verzi studených ostrovních vichrů, které jsou v případě Andavald spíš jen lehkými vánky. Možná je to odvážné tvrzení, ale budu si za ním stát.

K Andavald jsem přišel teprve nedávno a tak si na samotný zrod, začátky a příbuzenské manévry s dalšími interprety musím nechat zajít chuť. A vůbec mi to nevadí, snažím se ponořit do temně modrých hlubin bookletu, nechat se vtáhnout do příběhu a mít pocit, že se děje něco zásadního. Co je zřejmé a určující, Andavald vůbec nikam nespěchají. Jejich tempo můžeme s klidem na duši označit jako doomové, popřípadě takové, jakým se prezentují Blut Aus Nord na svých klidnějších deskách. I k Andavald patří kus disharmonické nesouhry a trocha obskurnosti, ovšem jinak tohle těleso vnímám hlavně jako atmosféricky blackmetalové. Blízko takovým Lurker Of Chalice nebo třeba Leviathan, ovšem s typicky ostrovním zatracením.

Pro mě jsou Andavald takoví odkrývači. Trpěliví monumentalisté. V jejich pomalu tekoucí hudbě vstávají a padají mnohé excelentní nápady, jež jsou zprvu dobře ukryté, aby postupně rozdmíchaly zář nad jinak poměrně jednolitě působícím materiálem. Nejrychleší skladbou alba je titulní věc, ale není to něco, co by nějak významně narušilo jeho daný chod. Undir skyggðarhaldi je deskou slibující jen drobné proměny, ale i v nich lze nalézt mnoho podmanivých míst. Ta magie tam prostě je. Je tam ta síla probouzet něco většího v nitru země, něco, co tvrdě spí a nemá se moc k životu a až díky Andavald skladbám něco ze sebe vdechuje. Něco temně přitažlivého, ale zároveň roztřeseného a nestálého.

Já jsem si debut Andavald oblíbil a i když jej poslouchám cca tři týdny, uvědomuji si, že je to pořád moc málo na to, abych si dovolil tuhle desku ohodnotit zcela patřičně. Nyní jsem ve fázi hlubšího hledání a sám jsem zvědav, jestli mi tahle atmosféricky lákavá truhla vyjeví další svá tajemství. Zatím to vypadá, že toho bude schopna.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.