Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Angel

Angel's ArcanaSelva

Victimer15.3.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Éterický gotický rock alba Selva dbá na kořeny stylu i povznášející prvky povyšující jeho prožitek nad běžnou kytarovku. Citlivější temné typy pookřejí a možná se i usmějí. Čekají je krásné chvíle.

Hudba alba Selva totiž krásná je. Temná, atmosférická, pro milovníky stínů a deštivých dnů vyloženě chytlavá. Nečekejte však depku a dny po kolena v blátě, tady klidně i to slunce vysvitne. Stačí jen vylézt z baráku a trochu se nadechnout. Svět je divné místo pro život, ale umí být i fajn. Můj původní plán napsat do verdiktu spojení "éterický gotický rock dle Babise" vzal brzy za své. Nechci do toho našeho premiéra vůbec tahat, sorry jako. Moc rád bych si nechal vlastní smysly a úsudky zcela otevřené, ne svázané nějakým pochybným rozvědčíkem. Tady jde však o jiného Babise. Babis Nikou je člověk, který má celý projekt Angel´s Arcana na povel. Je z Atén, temnější hudbou žije, prezentuje se i v dalších kapelách (old school gotika Opened Paradise zní dobře) a mává nám z jihu na pozdrav, že v Řecku se gotickému rocku daří. A my musíme uznat - ano, daří. Nikou je rozhodně člověkem na správném místě, o tom jsem po několikanásobném poslechu alba Selva přesvědčen.

 


Poté, co jsem se nechal zlákat kolegou Ruadkem k poslechu posledního alba Aeon Sable a uvědomil si, že jeho původně jalové aroma se umí krásně rozevřít a provonět celý kvartýr, jsem se podíval na osud dalších spolků, které by mi mohly umět předat to samé. V případě tohoto řeckého projektu se to povedlo. Na podobně výživnou gotiku člověk jen tak nenarazí. Angel´s Arcana má ve svém rodném listu víc než jen gotický původ. Je v tom kus romantiky, folklóru, doteků dálek a vyklidněného darkwave, pokud se budeme bavit o hudbě. Nesmaží se to jedna skladba za druhou v rytmu z louže pod okap a zpět, ale je to víc v klídku. Duše je jemnocitná, sny během noci mají vliv na celkové vnímání a když je hezky, jde se ven. Klidně ke starému hradu nebo jen tak do zahrady. Ale raději sami, zase si nebudeme hrát na partu. Aspoň já bych chtěl být o samotě a jakékoliv rušivé vlivy jsou přísně zakázány.


Na albu se střídá nejen nálada, ale střídají se i vokály. Od toho, který patří hlavnímu protagonistovi, přes ženský (závěrečná Unhindered a pár linek v úvodním songu), až po ten hrubší, jímž disponuje Peter "Bob" White. Jeho syrový projev má o inspiraci postaráno - jasní Fields Of The Nephilim. Do hudby Selva se hodí asi nejmíň, o to víc v ní ale kontrastuje. Osobně z něj mám trochu kopřivku a pravou démoničnost si představuji úplně jinak, ale i Metamorphosis Pt II je skvělá skladba. Opět jí dominuje parádní atmosféra a větrá ji směrem od ruin k výšinám.


Selva je album, které vyšlo v poslední den roku 2018. Což se docela hodí. Dám mu asi takto stylově definitivní sbohem a už se budu věnovat jen nejžhavějším novinkám. Tady se vyplatilo si počkat. Je to deska, které velí atmosféra. Prakticky co skladba, to jiný příběh a trochu jiný způsob povznesení. Nemohou za to jen hostující vokalisté, ale záliba Babise Nikou v otevřeném spektru nálad a hudebních prostředků, jak projev Angel´s Arcana nechat vyletět vzhůru, proluftovat a pěkně prosnít. Je tu sice dokonalá odpichovka Black Roses, ale jsou tu i skladby, které svou krásu vyjeví až později (The Constant Flame, Selva), nebo si to šinou úplně jiným směrem a spojuje je víc podobný osud podmanivosti, než skutečný původ - folklórně soundtrackovitá nálada Ode To Aphrodite.

 


Album jede na tišší chod, což jenom kvituji. Poslechy nebolí, ale zlehka si mě omotávají. Je to všechno v jednom spojení, v symbióze. Tak jako nebolí tyhle poslechy, tak lehce se pohybuje i celé album po hudební stránce. Babis Nikou je jméno, které si budu pamatovat. Nejsem zrovna kadet na současnou gotiku, ale když člověk narazí na podobně povedené album, je zapamatování jeho tvůrce povinnost. A Selva povedeným albem je. Drží se gotického rocku a jeho kurzu, ale zároveň jde dál a nebojí se experimentovat s atmosférou. Na duši je klid a v uších taktéž. Kvituji a tleskám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky