Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anime Torment - Deathwish (EP)

Anime TormentDeathwish (EP)

Sorgh4.12.2012
Zdroj: CD (# CR 122), promo
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Těžký první krok vstříc veřejnému zneuctění. Chce to odvahu, které si cením, ale kvůli které nebudu mazat med kolem huby. Doufám, že příští album bude o něčem jiném. Potenciál tu je, jen se k němu prohrabat.

Deathmetalu se u nás vždy dařilo, i když v žádném masovém měřítku. Těch opravdu dobrých kapel by se vešlo za nehty jedné ruky, ti ostatní už se pohupují na vlnách více či méně průměrných. Dobré ale je, že styl si stále zachovává atraktivitu a tak vznikají nové bandy přísahající na krev a trošku toho salónního násilí. Anime Torment patří mezi ty služebně mladé kapely, které mají vrchol ještě před sebou. Nyní procházejí dobou zrání a pilování výsledné podoby. Svoje prvotní myšlenky otiskly do loňského dema Sakura a letos našli sílu přijít s debutním EPíčkem nazvaným Deathwish.

Benjamínek je uložen v základním digipaku zcela bez bookletu. Obálku hyzdí stylová řezničina, která už k podobným nářezům jaksi standardně patří a spíš bych se divil, kdyby jí nebylo. Uvnitř pak na nás zírají zohavené hlavy všech zasvěcených, kteří drželi nůž. Tolik první pohled.

Při prvním poslechu jsem si zvukovou stránkou nebyl zcela jist. Pobledlý a notně tlumený přehrávač mi naservíroval nevýraznou a zahlcenou hudbu, které dominoval jen řev a slité kytary. Ovšem po notném vyladění a osolení volume jsem musel uznat, že se o žádnou tragédii nejedná. Sice se najdou místa, kde je těžší se zorientovat, ale ostatní momenty to celkem rychle vyhladí. Jen ty bicí mi nepřipadají v dobré kondici, někdy se jen těžko prosazují skrz clonu před sebou a v některých momentech je třeba kopáky vysondovat naslouchátkem. Když se ještě vrátím ke strunám, tak ty mi na několika místech silně připomínají plzeňské nebožtíky Sorath, ten zvuk a kresba je velice podobná. To ale nemíním jako mínus.


Když odbočím od zvukové stránky a zaměřím se na hudbu jako takovou, příliš radosti mě nečeká. Anime Torment vyznávají přímočarou a rychlou formu deathu, nic z hutných ani valivých knedlíků. Na Bandzone chlapi zmiňují oblibu The Black Dahlia Murder, což sice není až tak mimo co se týče stylu, ale nacházím příliš hluchých míst, která desku od nějakých vzorů poněkud vzdalují. Především skladatelsky se jedná o slabší odvar z lidských zbytků. Jakoby na stole neměli poctivou selku krev a mlíko, ale sešlou a opotřebovanou sběračku bavlny. Zajímavých nápadů je poskrovnu, kroky jsou lehce předvídatelné a jen zřídka mají šanci zaujmout. Je cítit, že kluci by chtěli hrát technicky a nevšedně, ale ne zcela se to daří. Skladby jsou příliš jednoduché, čitelné, jen skromně protknuté zajímavým momentem a nápadem. Příkladem budiž třetí Domestication, která mi připadá jako mlácení zcela prázdné slámy, prostě nic. Proč se stejný a plytký motiv ozvláštňuje tím, že se kouskuje pokaždé jinak? To mu nic nepřidá. A takových míst je spousta. V konečném výsledku cítím hledání a nejistý kramflek. 

 

Zpěv kolísá mezi hrubým a hlubokým suterénem a vřeštěním, za které by se nemusel stydět ani Chymus z Isacaarum. Přiznám se, že ta první poloha mi sedí a je silně poslouchatelná, ale tu druhou bych klidně pustil k vodě.

 

Rozhodně nad kapelou nechci lámat hůl nebo ji zcela ztratit ze zřetele, protože jde o první album a Anime Torment mají vše před sebou. Ale nebude od věci se na tyto neduhy zaměřit v příštím plánu. Nakonec i na Deathwish se občas nabídne několik zajímavých momentů, které se zničehonic vyloupnou jako naběhlý žlučníček z rezavé hmoty jater. Třeba pátá skladba Your Phascination má jistou chytlavost a dobrý nápad. Navíc se na konci druhé minuty vynoří zajímavá pasáž, které vládne kytarový motiv doplněný nápaditou basou. Tohle už je někde jinde, tady vidím sílu.

Moje slova nevyznívají příliš povzbudivě, vím. Ale Deathwish mi toho nabídlo příliš málo na to, abych chválil. Do budoucna tu máme kapelu, která na své nářadí umí a jen potřebuje dobrý materiál k vyprávění. A co oceňuji zejména, je fakt, že se chlapi nespokojili se souborem empétrojek, ale vydali plnohodnotnou desku pěkně do ruky. Jen ten booklet trošku chybí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky