Recenze: Aosoth

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

AosothIII

Bhut7.10.2011

Zdroj: mp3 (320 Kbps)

Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W

VERDIKT: Aspirant na letošní album roku. Alespoň co se týče žánru black metal. Prvotřídní fošna z dílny Francouzů Aosoth. Dokonalá příčetnost rvoucí atmosféra. Jedinečná lahůdka, ne však pro každého milovníka tvrdých tónů.

Aosoth patří k jedněm z těch méně známých kapel. Možná už kvůli svému žánrovému zařazení, které spadá výhradně do černé jámy lvové – black metalu. Nicméně se toto částečné přehlížení skupiny může změnit po poslechu letošní smrtonosné placky III. Na tomto místě se omlouvám všem ortodoxním blackerům, kteří kapelu uznávají již delší dobu.

Kapela samotná na poli hudebním působí od roku 2002. Hudebníci jsou však již ostřílenější a dříve i v současnosti působí/li v několika uskupeních (zejména Antaeus). Na svém kontě mají do dnešních dnů čtyři splitka a tři řadovky. No… tři, popravdě řečeno čtvrtá už je na spadnutí. Trochu se rdím, že recenze vychází až s takovým zpožděním. Deska III je totiž na světě už od 22. dubna tohoto roku. Leč tato francouzská trojice nám v průběhu měsíce září připravila další takříkajíc řadovku. Ale abych vše uvedl na správnou míru. Deska, která vyšla minulý měsíc s názvem Variations Of Violence (což je mimo jiné i podtitul III) je instrumentální verzí alba III. Variations Of Violence pak dále vychází pouze na vinylu. Takže taková sběratelská záležitost. Každopádně bych se vůbec nestyděl za její vlastnictví… Ale teď zase zpátky k počinu III.

Při prvních milisekundách po spuštění této nahrávky jsem byl sražen na kolena. Neměl jsem nic jiného na práci, než jen sedět a vychutnávat. Není to zrovna deska, kterou si pustíte jen tak k něčemu, jako zvukovou kulisu a občas si zanotujete nějakou písničku. Tohle se prostě musí prožívat ve velkém. Toto album totiž oplývá jedinečnou atmosférou, která rázem pohltí celou místnost do černého hávu. Agresivita, chorobnost, smrt, nervozita to vše se během poslechu dostaví. Samozřejmě po stránce pocitové, smrt z toho asi nikdo nedostane. I když… …Šestice písní utvářejí magický kruh, v němž se zjevují mlhavé stíny démonů. Tito démoni s Vámi a s předměty kolem Vás počínají manipulovat ve svůj prospěch. Podobně jako když si hrajete s destičkou ouija. Preciznost zvuku nahrávky je postavena na základě tajemného mručení a jemné zkreslenosti nástrojů. Něco podobného můžeme najít snad jen u letošních Blut Aus Nord. Možná trochu troufalé srovnání, ale nic jiného mě momentálně nenapadlo. Ten zvuk a riffy kytar Vás jednoduše pohltí, těžko popsatelné, to se prostě musí prožít. Ne slyšet, ale prožít, neb III není ryze jen poslechová věcička. Je to album plné tajemných pocitů.

Pozastavím se ještě na chvíli nad svým proviněním týkající se pozdního vydání recenze na tento opus. Ve svém sešitě „silná slova“ jak jej mám pojmenovaný, neb se původně jednalo o sešit na „silná slovesa“ na německý jazyk, mám asi tři nedokončené články na téma Aosoth – III. Opravdu nebylo jednoduché napsat několik plnějších vět o této události. V podstatě ani neshledávám uspokojivou ani tuto recenzi, ale z oněch bludů, které mě těch půl roku provázely, je toto asi nejlepší verzí. Mnozí se mnou jistě nebudete souhlasit, že napsat recenzi na silné album, přece není tak těžké, ale já to cítil a cítím trochu jinak. Ale ku konci jsem přece jen něco sesmolil a to považuji za podstatné. Každopádně chci ještě podotknout, že album je vhodné pro každého vyznavače černého kovu, i když se k němu bude třeba těžkopádně prokousávat a možná, že jej ani neuzná. Za poslech to ale jistě stojí!

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.