Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arallu - En Olam

AralluEn Olam

Sorgh28.9.2020
Zdroj: CD (Sat266/ER-005), promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL PG 490, Dual CV 1400, Bandcamp
VERDIKT: Asi by to do nich nikdo neřekl. I když Arallu nepatří k těm často skloňovaným, chlapi nelení a pravidelně natáčí desky. En Olam z loňského roku je zatím tou poslední.

Jde o další promo CD od Satanath Records, kterého jsem se ujal a které mi přišlo do rukou se značným zpožděním od jeho vydání. Takže už uběhnul kus času, během kterého měla spousta lidí možnost jej slyšet a udělat si názor. Pro mě jde o novinku. Osobně se neřadím k zaníceným fanouškům Arallu a jedinou zkušenost mám s jejich albem The Demon From The Ancient World z roku 2005. Jejich metal mi přijde takový neumětelský, hrubý a chybí mi v něm jakási větší hodnota. Těžko to nějak blíž definovat, ale třeba Melechesch mi jsou mnohem blíž. Protože však už uběhla dlouhá doba od našeho prvního kontaktu, tak mě docela zajímá jak znějí Arallu v druhé dekádě 21. století.  

 

Co jsem tak dopředu tušil je pocit, že jsem o nic moc nepřišel a ty tři alba vydaná mezi "Demonem" a En Olam nemám důvod nějak blíže zkoumat. Co je evidentní na první pohled, tak že Arallu opustili krásné a výpravné obaly, které kdysi halily jejich tvorbu a teď se snížili k podivným a neumětelským mazaninám. En Olam v tom asi kraluje. V hudbě pak vidím minimální posun. Válečníci zůstávají na svých pozicích a připomíná to minimálně se vyvíjející situaci v jejich regionu. Hudba má archaický, lehce primitivní zvuk odpovídající stylu a nevýrazné aranže nás vrací do dřevních dob black metalu. Kapela jakoby naprosto nestíhala krok s dobou a ustrnula. Možná jde o záměr, možná hraje roli jistá izolovanost kapely na Dálném východě. Někomu tahle tvář kapely bude šmakovat a bude ji za jejich ortodoxnost vynášet do nebe. Ta zatvrzelost a přímé, bezskrupulózní umění lze brát jako úmyslný postoj a pokud to tak je, nelze protestovat. Nicméně já jsem asi už hodně zmlsanej a když si ke svým postřehům přičtu kompoziční slabost, tak je vymalováno. Jen vzácně mě melodie zaujala víc, než tradiční bigoš na rádiu Beat.

 

Určitou záchranou situace se stává exotický původ kapely a s ním spojený fakt, že Arallu do své tvorby rádi montují typické melodie regionu a jeho tradiční nástroje. Díky nim se En Olam stává jedinečnou a někdy i zajímavou deskou. Kromě darbuky, která kromě klasických bubnů rezonuje divokými a exotickými rytmy, zaujme hlavně saz, strunný nástroj podobný jakési mandolíně, díky jehož zvuku není té nejmenší pochybnosti odkud vítr vane. Když se urve trocha energie a jeho struny rozmydlí zkušená ruka, tak výsledný dojem se stává doslova krutým.

 

 

Jakkoliv si mě En Olam jako celé album nezískalo, rád bych ocenil několik dobrých skladeb, které si nezaslouží být pošlapány neúprosnou kritikou. Třetí pecka na albu se jmenuje Devil´s Child a je pravým pouštním trhákem, u kterého se na místním čochu zajisté perou fousatí rabíni. Víc než čím jiným útočí nakažlivým motivem a rytmem správného dupáku. Pak je tu Guard Of Sheol, která představuje fakt divokou jízdu pod křídly pouštních sokolů. Blackmetalovou zběsilost naleptává exotická, přitom krutě studená melodie hoblovaná pravděpodobně na zmíněný saz. Do třetice na mě silněji zapůsobila Unholy Stone, ale všechny mají jedno společné a to silný, blízkovýchodní šmrnc. Bez něj bych si nevěděl rady.


Arallu jsou pevným bodem tam kdesi na východě, kam našinec nevidí, ale díky nim tuší, že ocel se kalí prakticky všude. Black metal je pro ně jazyk, kterým vypravují tajemství starých kultury lépe, než by se jim to dařilo v nějakém anglicky psaném textu. To, jestli posluchače dokážou strhnout do víru svých příběhů, je spíš otázka vkusu než čehokoliv jiného. Já osobně dávám přednost jiným, ale u Arallu musím ocenit vytrvalost a věrnost stylu. Z tohoto pohledu pak nějaké hodnocení trošku ztrácí na váze.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 29.9.20 6:41odpovědět

... se na místním čochu zajisté perou fousatí rabíni :D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky