Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Archgoat - Worship the Eternal Darkness

ArchgoatWorship the Eternal Darkness

Garmfrost28.11.2021
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Nová porce kruté zábavy Worship the Eternal Darkness se Archgoat opět podařila podat s patřičnou grácií a opentlit osobitým zvukovým kabátkem. Album smrdí po pekelném bordelu. Vše je takové, jak má být...

Poprvé jsem o Archgoat zakopl krátce po tom, co vydali společné album s mými tehdejšími oblíbenci Beherit Messe des Morts / Angelcunt. Beherit jsem žral i s navijákem a Archgoat bral jako špinavější přívěšek, na který jsem brzy zapomněl. Výrazněji jsem se jim začal věnovat až před pár lety. Jejich The Apocalyptic Triumphator mě zaujal už ne tolik garážovitým a přitom stále skvěle špinavým zvukem doprovázejícím nahrávku kapely, která zapomněla zestárnout. Archgoat je jako relikvie, nebo lépe řečeno zakonzervovaný kus shnilé flákoty. Od té doby se kapela nikam nevyvinula, hraje pořád to stejné a s obdobným zvukem, což v jejich případě nikterak nevadí. Raritní je, že Archgoat v současnosti má daleko širší fanouškovskou základnu, než v devadesátkách a přitom zní pořád stejně. Zřejmě je na skladě málo podobně uvěřitelných oldschoolových hord. V mém případě bych asi coby první důvod jednoduše zmínil vysoce návykovou muziku a ono kloubení starého s moderními možnostmi. Archgoat tím pádem zní sakra oldschoolově, ale ne archaicky.

 

Je mi jasné, že neměnnost nahrávek Archgoat může každého zdravě smýšlejícího jedince nudit a odradit. Já jsem sice nenažranec všeho nenechavého a pokud možno progresivního, ale pro upřímný starý bordel mám velkou slabost. The Luceferian Crown patří mezi moje TOP, a to nejen od Archgoat. Tato deska podle mého představuje vše, co staré pekelnické chlívky mají obsahovat. Letošní porce nesvaté zábavy Worship the Eternal Darkness nabízí zcela identický sound jako luciferská koruna. Respektive takřka identický. Zlá dvojice starých čertů Lord Angelslayer s Ritual Butchererem od Luciferian Crown doplněná bubeníkem Goat Agressorem svůj styl drtí na první pohled beze změny, ale při bližším ohledání lze naznat, že k určitému vývoji přece jen došlo.

 

Po nezbytném intru s hororově soundtrackoidním dotekem se rozeřvou žhnoucí nebesa. Takto vzteklý úvod, ve kterém se opět mísí black/deathová kanonáda s crustem a punkem nejhrubějšího zrna, překvapí zvolněním a nastolením důstojné atmosféry s heavy vyhrávkami podmalovanými syntezátory. Hypnoticky pomalým skladbám se Archgoat nevyhýbali ani v minulosti, tudíž tohle onen vývoj nepředstavuje. Zuřivost, vztek i černočerný humor dominují skladbám i nadále. Nejvýrazněji se na povrch vedle hekajících slečen a vrčícího Angelslayera dere šílený punkový rauš s grindovou náturou. Peklo se zbláznilo a za hnusného chechotu rozkopalo nebeskou bránu.

 

Primitivním rubanicím, které snad ani zjednodušit nešlo, nechybí nejen ďábelský škleb a nespoutaná zuřivost, ale cit pro chytlavý riff a schopnost tento riff předvést v co nejlepším světle. Zase o kousek čitelnější produkce zdůrazňuje neotesanost ovoněnou melodiemi, klávesami a zadumaně atmosférickými vstupy. Protikřesťanská tematika, ve které se tradičně nešetří výsměchem a neúprosným odporem vůči této organizaci, je opět návykově peprná. Názvy jako Rats Pray God, All Christianity Ends nebo Heavens Ablaze mnohé napoví. Mnohé smečky ve svém rouhavém snažení bývají občas lehce řečeno upocené. Ne tak Archgoat. Jejich odpor jim jde od srdce. Činí tak se zanícením i nadhledem, aniž by shazovali vlastní názory. Tak to prostě je, jak by řekl klasik.

 

 

Desatero stylově hodně rozkročených skladeb nabízí nejedno dobrodružství, z nich zřejmě nejhlasitější je mix punku a starého speed metalu v Rats Pray God. Jestli vám připadnou Darkthrone uvízlí v osmdesátkách, co teprve Archgoat v této skladbě. Následující odpornost Empyrean Armageddon vám pak zlomí záda. Skladba je opravdu zlá a temná. Blasty a těžká kila se mění v pomalou, syntezátory podmalovanou bažinu, aby se následně za švihání biče a křiku nebohé děvky rozjela zpět do armagedonu. Řezba a vztek zůstanou vašimi průvodci až do konce. Přivedou vás až k závěrečné šesti minutové ultra pomalé nechutnosti Burial of Creation, která je více než důstojnou tečkou za další porcí nekřesťansky zvrhlé zábavy finské ikony. Archgoat pro ty, co chtějí vnímat mimoprahově, nahráli další výjimečnou nahrávku, kde se zase posunuli, a ne že ne. Těm, co se neradi rochní v marastu, se může Worship the Eternal Darkness zdát jako další z řady stejně laděných desek. Každému, co jeho jest. Já si na poslechu této fošny získal závislost a Archgoat mám opět o něco raději.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky