Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Archivist - Construct

ArchivistConstruct

Symptom27.4.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40
VERDIKT: Archiváři poctivě dokumentují svoji pouť vesmírnou pustinou a k teologickým i filosofickým otázkám se vyjadřují dobře známou formou.

Sledovat nový vývoj událostí kolem anglického umělce Alexe C. F. je o radosti, ať už jde o jeho výtvarnou nebo hudební činnost. Během aktivních let na scéně zvládl zaštítit svým jménem nemalé portfolio kladně skloňovaných kapel a vybudoval si pozici žádaného ilustrátora. Aktuální domovský projekt Archivist se díky dobře odvedené práci na eponymním debutu stihl pevně zakořenit v povědomí vděčného obecenstva a dnes se po dvouleté odmlce kapela vrací zpět s bohatou nadílkou čerstvě vysoustružených melodií o trochu děsivé stopáží dosahující 70 minut.

 

Příběh duality rozvíjí šestičlenná mezinárodní sestava na pozadí vesmírné sci-fi ságy s originálním příběhem a kresbami z pera Alexe C. F. Kubrickova Vesmírná odysea jako alma mater, dva členové z Anopheli a příběh o lidské aroganci, která chtěla ovládnout technologii, čímž zapříčinila zkázu. Nyní jsou dva přeživší – hibernovaný Archivář a vesmírná loď Construct s vlastní umělou inteligencí – osamoceně unášeni nekonečným prostorem… Bezesporu báječná výchozí situace pro uchopení palčivých témat. Hudební zpracování sází na líbivou směs postmoderních žánrů s důrazem na melodii a ambientní náznaky. Skladbám jako Property? nebo Lamenting Configuration takový vzor sedí dobře.

 

Bohužel celkově jsem se pro Construct už nedokázal nadchnout tak jako pro prvotinu. Desce je třeba přiznat dobrý žánrový rozptyl a mazanost v kombinování různých vlivů, také chytlavost některých refrénů a razanci tvrdších pasáží. Právě u nich mi však přijde, že kapela málo akcentuje bohaté zkušenosti s psaním pořádného post-metalového tance a až příliš se snaží o floydovský expresionismus. Alexův oblíbený kus The Negotiation je prazvláštní balábile melodií bez jasné konsolidující myšlenky. Naproti tomu všeobecně oblíbená dvojka Birth Of Ire má jasné kontury, švih a koncentruje všechny kladné přívlastky kapely. Instrumentace nevyniká zvláště povedenými nápady a podává jen očekávané výkony. Různá intonace Alexe a Anny se vcelku dobře doplňuje, ale za vokální pestrost vděčí skladby hlavně Alexovu čistému zpěvu, protože rozdílné tóny chrapotu zaujmou ženským elementem až po nastudování sestavy.

 

Archivist už na předchozí desce vykonstruovali poněkud odlišný hudební koncept. Snad proto, aby nebylo možné všechny Alexovy projekty házet do jednoho pytle. Za projev s vlastní tváří všechna čest. Na druhou stranu mi při znalosti obsáhlé související diskografie přijde, že jistému zapouzdření v minulosti se kapele nevyhnula, což se dá vnímat se všemi klady i zápory, které to s sebou přináší. Dá se říct, že skutečné poselství všech deseti nových atomů pro mě zůstává ukryto v molekule desky, plné melodií a rytmiky, které se s mým naturelem shodují jen nárazově. I tak mohu novinku doporučit s poukazem na konstantní výkon, jaký se od takové grupy očekává a výsledný štempl nechť vystaví posluchačstvo. Když pánbůh dá a podaří se nahrát další příběh ságy, o kterém už dnes víme, že by nesl název Triumvirate (z angl. Trojice), bude zajímavé sledovat další vývoj kapely.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Mystic / 27.4.17 12:57odpovědět

Skvělá deska, jen je zbytečně dlouhá. Některé pasáže a skladby bych osekal, ale jinak fajn věc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky