Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po sedmi letech od posledního EP vydali islandsko-němečtí pohanští badatelé Árstíðir Lífsins další krátkometrážní dílo. Stejně jako Heljarkviða, vychází i Hermalausaz v období slunovratu, na sklonku roku, kdy dny jsou velice krátké a noc tak inspirující. Obě díla jsou uváděna jako EP, nicméně obě přesahují čtyřiceti minutovou stopáž, přičemž obsahují dvojici dvaceti minutových skladeb. Formát EP je tedy uváděn spíše z pozice formální. Zatímco starší z EP je nahrávkou intimní, pochmurnou a v podstatě meditativní, Hermalausaz svou výbušností připomíná erupci sopky, která pár dní před vydáním nahrávky vybuchla na poloostrově Reykjanes.

Hermalausaz se věnuje záhadnému nápisu na runovém kameni Eggja na západě Norska. Už přes dvacet let je pro zástupy badatelů záhadou a díky němu se název obce Sogndal dostal do povědomí lidí napříč světem. Árstíðir Lífsins samozřejmě nepřišli na kloub, co nápis obsahuje, spíše se rozepisují o tom, co v nich vyvolal za myšlenkové pochody, máme zde tedy fakta, poezii i fantazii.

Nechejte se ukolébat úvodním šuměním moře za doprovodu akustického vybrnkávání první ze skladeb Ýrr. Pozvolně se od tichého začátku přesunujeme do bouře blackové vichřice. Bohatýrské chorály jsou předzvěstí šíleného barda s hrdelním přednesem. Marsél umí svůj hlas proměnit do různých poloh. Umí řvát, tklivě pět svým basbarytonem, umí vyprávět i recitovat. Spolu s dvojicí instrumentálních spoluhráčů – multihráči na všechno možné – Árnim a Stefánem, dokáže vytvořit monumentální chór. Ýrr představuje široký rejstřík nálad. Nabízí extrémní tlak, podmanivě atmosférické melodie, mohutné nápěvy i černočerný blackový nářez. Frenetický závěr kompozice uvádí posluchače v úžas, jak kompletní dílo právě slyšel.

Þistill jde prožitku naproti ještě dál. Hned od začátku nedává prostor k nadechnutí. Tremola a blasty kouzlí nevšední melodické linky. Skladba po počátečním rauši zpomalí a nabírá dech. Vévodí jí však energie a nepropustná melancholie. Melancholie neodevzdaná, pochmurná a razantní. Krákor je opět doprovázen mocnými mužskými sbory. Zhruba v polovině skladba dramaticky zvolní a nabírá až filmově ambientní proporce. Už dávno jsem věděl, že jsou Árni se Stefánem kompozičně neohraničenými umělci. Pořád své hranice posouvají. A je jedno, zda jsou činní v epickém prostředí či nahuštěném blacku.

Neuvádím všechny nástroje, které jsou v Hermalausaz ke slyšení. Kdo se o Árstíðir Lífsins zajímá už delší čas, ví, že může čekat vedle klasické rockové sestavy také různé strunové lidové nástroje protkané přírodními zvuky atd. A ne jinak je tomu i nyní. Strunovou mozaikou tu a tam probleskují smyčce, nicméně většina stojí a padá právě na strunách a dynamických bicích či perkusích.

Je Hermalausaz předzvěstí dlouhohrajícího alba? Byl bych moc rád. Od druhého dílu Saga á tveim tungum II: Eigi fjǫll né firðir uběhly už čtyři roky. Na Árstíðir Lífsins se mi líbí, že jejich díla jsou zárukou nadprůměrného zážitku. Jejich diskografie je vzácně vyrovnaná a věrná svému odkazu. Kapela se neustále vyvíjí, přičemž zůstává onou partou etnografických badatelů jako na začátku.