Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Árstíðir Lífsins - Saga á tveim tungum II: Eigi fjǫll né firðir

Árstíðir LífsinsSaga á tveim tungum II: Eigi fjǫll né firðir

Garmfrost24.9.2020
Zdroj: CD, 4-panelový digipak, mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Árstíðir lífsins přišli s deskou, která má osobitou atmosféru, je dotažená po všech stranách a je schopna nabídnout silný prožitek i posluchačům z odlišné strany hudebního spektra.

Abych na úvod recenzí islandsko-německého souboru Árstíðir lífsins nepsal pořád to samé dokola o svém nadšení z neklesající úrovně jejich produkce, připomenu pouze, že Saga á tveim tungum II: Eigi fjǫll né firðir završuje Ságu o životě a panování krále Óláfra Helgi Haraldssona. Ačkoliv jsem k prvnímu dílu měl pár výhrad, jednalo se, a stále jedná o prvotřídní mix epického blacku a lidové hudby s ambientem. V mezičase vyšlo skupině velice zajímavé split album s personálně spřízněnými Carpe Noctem Aldrnari, které rozhodně nemá pouze vyplňující funkci, ale minimálně příspěvek Árstíðir lífsins nabízí to nejlepší, čeho je tato sympatická trojice schopna.

 

Saga á tveim tungum II: Eigi fjǫll né firðir otevírají netradičně tiché skladby. První Ek býð þik velkominn jakoby navazovala, kde v tichosti končila závěrečná Haldi oss frá eldi, eilífr skapa deilir z prvního dílu ságy. Tedy v tichu, v recitaci, za tónů smyčců a akustické kytary. Čekal jsem, že se po chvíli rozjede metalový mazec, avšak ani následující Bróðir, var þat þín hǫnd žádnou sypačku nepřinese. Dojem výpravy do dávné historie, nebo soundtracku k historickému velkofilmu, umocní tichý šepot za doprovodu nenápadných smyčců a nasamplovaných přírodních zvuků. Mám pocit, jako bych měl ucho přiložené na okraji hluboké jeskyně, ze které se ozývá hlas pradávna. Věřím, že umístit na začátek desky deset minut takového (ne)klidu může odradit méně trpělivého posluchače, avšak ten, kdo kapelu sleduje delší dobu, může vychutnat velkolepost momentu. Jakmile se dostane ke slovu metalová vřava, vše se rozsvětlí, rozbouří a je v naprostém pořádku. Táhne mě to k podrobnému popisu nahrávky, avšak nacpat do pár slov přes sedmdesát minut dlouhou desku nelze. Až tak lyricky psát recenze neumím.

 

Astidirlifsins

 

Metalové plochy, a že jich není málo, jsou i na poměry Árstíðir lífsins velice razantní. Skladby jako Sem járnklær nætr dragask nærri, Gamalt ríki faðmar þá grænu ok svǫrtu hringi lífs ok aldrslita, nebo a hlavně Er hin gullna stjarna skýjar slóðar rennr rauð představují blackmetalovou zuřivost až bestialitu proloženou podmanivými melodiemi hnanou do gradujícího závěru. Je dobré zmínit důrazný zvuk kytar. Tyto šelmy by samy o sobě epickou velikost nahrávky zřejmě neutáhly. Velikost a různorodost nahrávky spočívají v  tichých, ambientně baladických skladbách, kde vypravěč Marsél tu nahlas, tu tišeji vypráví starý příběh. Vše směřuje ke skladbě s velkým S. K závěrečné Ek sá halr at Hóars veðri hǫsvan serk Hrísgrísnis bar. Ta představuje tvůrčí vrchol Árstíðir lífsins. Obsahuje tolik nápadů a zvratů, co by jinému vystačilo nejen na celé album, ale některým dokonce na celou diskografii. Árstíðir lífsins se z nenápadné kapely, kterou jsem kdysi vyfasoval v Mortem zine k recenzi, vyklubal fenomén.

 

Z melodií, zdobící Saga á tveim tungum II, mě mrazí. Poutají mě k sobě svými krásnými harmoniemi plnými neskutečné melancholie. Pánové se za deset let natolik sehráli, že s bravurností sobě vlastní dokážou zkomponovat a nahrát silnou nahrávku bez hluchého místa. Bez zaváhání vykouzlí pocit neopakovatelného zážitku. Nemůžu si pomoct, ale jestli se neobjeví nic zásadnějšího, mám jasno, co bude zdobit nejvyšší příčku mezi nahrávkami roku 2020. S každým dalším poslechem nahrávka a emoce rostou, stále se vyvíjí a rozprostírá kolem mě pavučinu, kde jsem sice izolován, avšak šťasten. Tohle je muzika, která splňuje všechny moje potřeby. Tedy progres, lásku ke kořenům a historii, melancholii, špičkové muzikantství a pěvecké kouzlení. Vše se zde nachází – festovní black metal, folk i ambient. A to nemluvím o nádherně zpracované grafice, front coveru s obsáhlým bookletem. Najdete v něm jak texty, tak celou ságu, veškeré info a dobové ilustrace. Ván records se spolu s Árstíðir lífsins vskutku vytáhli. S tímto potěší nejedno fetišistické srdíčko.

 

 

Jestli jste čekali jakýkoliv náznak kritiky, čekali jste marně. Po sérii průměrného balastu jsem se chtěl věnovat nahrávce, která mě dostala. Pro mě je druhý díl Saga á tveim tungum II: Eigi fjǫll né firðir albem, které by se mohlo stát milníkem ve svém ranku. Když pominu své nekritické nadšení, myslím si, že Árstíðir lífsins přišli s deskou, která má osobitou atmosféru, je dotažená po všech stranách a je schopna nabídnout silný prožitek i posluchačům z odlišné strany hudebního spektra. Až tak subjektivní je můj pohled na novou nahrávku nedoceněných Árstíðir lífsins. Proto se vyhnu hodnocení, byť je jasné, že méně než plného počtu nejsem schopen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky