Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ashes of Ares - Well of Souls

Ashes of AresWell of Souls

Sarapis20.3.2019
Zdroj: mp3
Posloucháno na: mp3 player Philips // PC + Koss the Plug, AKG K44, Sennheiser MX 475
VERDIKT: Ashes of Ares podruhé a o kousek lépe, přesto stále spíše ve druhé řadě žánrového pelotonu.

Ashes of Ares není zrovna jméno, kvůli němuž by fanynkám vlhly kalhotky a promotérům diáře. Přesto by tento nenápadný soubor měl minimálně svou sestavou vytahat za obočí každého, kdo večer co večer ulehá na lože s US-power metalovou písní na rtech. Nejvýraznější postavou je určitě zpěvák Matt Barlow, dobrácký polda s diamantem v hrdle. Kdykoli se objeví na scéně, nota bene v doprovodu power metalového hřmění zaoceánského typu, dějí se věci. Pak tu máme kapelníka Freddieho Vidalese (svého času také v Iced Earth) a bubenického špílmachra Vana Williamse, který si udělal jméno především svým působením v Nevermore. Je sice pravdou, že posledně jmenovaný již v řadách Ashes of Ares nefiguruje, ale album Well of Souls ještě nabouchat stihl. Což je dobrá zpráva, protože kdo umí, ten umí, třebaže mu váha během let vystřelila nahoru a už to není takový štramák.

 

Čekání na následníka solidního eponymního debutu se sice protáhlo na nějakých pět let, ale upřímně pochybuji, že někdo protrpěl celou dobu nedočkavým přešlapováním. Ačkoli jsem prvotinu s odstupem času docenil o trochu více, než když jsem o ní potil slova v tehdejší recenzi, pár mušek a bolístek na ní přece jen zůstalo. S aktuálním albem je to podobné. Tu a tam vybledlý riff, nemastná pasáž a vše zabaleno do zvuku, který je ke škodě věci příliš moderně seříznutý. Možnost jít o dům dál jsem však z různých pohnutek nevyužil. Sympatie k nevtíravým pánům středního věku, náklonnost k žánrovým klišé a suma sumárum docela povedený materiál, to vše mi zavelelo zůstat.

 

 

Intenzivní hra na riffovanou je na nahrávce v té nejlepší tradici hutných železných tavenišť á la Iced Earth, Jag Panzer nebo Pharaoh. Agrese se potkává s chytlavostí refrénů, které často rozhodují o úspěchu či neúspěchu skladby (ideální případ Time Traveler). Naštvané a řízné výpady pohání ze strojovny Van Williams, který si libuje ve dvojkopákových salvách a pronásleduje Barlowa, jemuž nezbývá nic jiného, než na svou obranu spustit vícehlas, resp. pořádně zařvat. Naproti tomu klidnějším a umírněnějším polohám kraluje zpěv, stejně jako z minula dobře známým situacím, kdy kytary zabřednou do hlubin stereotypu, z nichž jediná cesta ven vede skrze vokální linku.

 

Jsou však i momenty, jimž ani po mnoha posleších příliš nerozumím. Sólová kytara Freddieho Vidalese je přinejmenším podezřelá. Možná technicky vše v pořádku, ale někdy mi sólo připadá neohrabané a necitlivě vypálené do nálady skladby (např. na konci úvodní Consuming the Mana nebo v baladě Soul Searcher). Podivně působí též přiopilá vyhrávka v úvodu In the Darkness. V průběhu alba zkrátka občas přijde okamžik, kdy mám pocit, že slyším s prominutím demo, abych byl následně zase vržen zpět do uspokojivé reality. Jistě to je věc osobního vkusu a preferencí, z mého pohledu však Ashes of Ares pořád ke špičce něco chybí. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky