Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
At the Altar of the Horned God - Through Doors of Moonlight

At the Altar of the Horned GodThrough Doors of Moonlight

Victimer29.4.2020
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Začíst se do zažloutlých stránek knih, nechat nést prostorem stará zaříkávání a po obřadu si vyhodit z kopýtka ve jménu poctivého lesního bordelu. Pak je to jasné - já okultista jsem.

Řada do sebe ponořených podivínů se rozrostla o dalšího. Říká si Heolstor, žije ve Španělsku, prošel si mnoha undergroundovými spolky a vedle práce v kolektivu je také schopný obsloužit se sám. A zrovna tak činí v nově postaveném projektu At the Altar of the Horned God. Pole působnosti je rozděleno na dvě části - na rovinu rituálně ambientní (nebo chcete-li ruchovou) a na zhýrale blackmetalovou. Nic pro ucho tradičního rockera či milovníka silných refrénů, jen nečisté učení a reálnému světu zapovězené skutky.

 


Ocitáme se v prostředí studených zdí patřičně vyzdobeného sklepa, kterému vévodí svícny, dečky, číše s krví a zanícený protagonista nakloněný nad oltářem jako mluvčí spojení se světem za hranicemi pozemského bytí. Jeho mysl prahne po překonání nástrah a nebezpečí, je oddán magii a je srozuměn s přenosem do míst, kam se běžný jedinec nedostane. Vykonejme tedy rituál. Však v klidu - tohle všechno tady bylo, je a bude a vždy záleží jen na schopnostech interpreta, jak tohle temné hobby umělecky ztvární. 


Projekt At the Altar of the Horned God má krátkého trvání a album Through Doors of Moonlight je jeho debutem. U podobných temnotářsky založených dobrodružství jsem vybíravý, protože každý neumí uchopit zlo z té lepší strany a mnohdy uspokojí jen vlastní ego, načež početná obec shromážděná před portálem po nechápavém kulení očí zavelí k rozchodu. Ne každému je souzeno překročit linii a vstoupit do neznámého prostoru poznání. Heolstor naštěstí mezi tyhle nešťastníky nepatří a materiál prvního alba se nese ve znamení slušně zvládnutého atmosféricky - rituálního black metalu.


Budeme citovat stará učení, co chvíli přejdeme ve zpěv a naše slova vmeteme do záhuby posvátnosti mrzkým a neopracovaným black metalem. Vše má své místo a opodstatnění. Zpočátku je text pronášen o samotě a pouze v doprovodu ambientních, ovšem hrdě a pochodově vrstvených vln, až postupem času se mudrcův projev dostane do spárů černého kovu, aby vznikla nesvatá zvuková zpověď zkušeného sekerníka. Pokud zůstanu v rovině elektronické, líbí se mi jakým způsobem je o ni pečováno. Není to nic neprostupného ani odcizeného, Heolstorův rituál naopak srší přitažlivostí a je snadné mu podlehnout. Co se týká black metalu, jeho podíl je zrovna tak nemocný, jak má být. Když už hrdina srolován mezi svíčkami upadne do tupého monologu, je nejvyšší čas říznout do živého a celý obřad řádně zprasit. A tak se i děje. Heolstor je navíc obdařen poměrně zajímavou barvou hlasu, takže jeho vokál roztíná tmu nadpřirozena hodnověrně a za zvukovým terorem nijak nevlaje.

 


Albu nechybí ani smysl pro dramatické předěly. Je to celé takový maršující proces proměn, které si navzájem nepřekáží. Na navazující pasáže a jednotlivé styly je kladen důraz a i když to možná zní nepatřičně, v téhle desce je kus citu. Respektive, nic se tady vyloženě nehádá a nic nezní jako čerstvě vybrakované lůno pochybností obětované ženštiny (před smrtí vypomohla s hostujícími vokály). Through Doors of Moonlight je slušná práce větraného black metalu s přesahem do světa magie. A jako celek zní velmi zdravě a živě. Jméno At the Altar of the Horned God je třeba si pamatovat, jistě bude hůř.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky