Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Atrium Carceri / Cities Last Broadcast / God Body Disconnect - Miles To Midnight

Atrium Carceri / Cities Last Broadcast / God Body DisconnectMiles To Midnight

Symptom29.11.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Dva seveřané a jejich americký spojenec zvou na stylovou noční exkurzi do spoře osvětlených útrob temně vyhlížejícího hotelu.

Oregonský label Cryo Chamber platí za svatostánek příznivců temné kinematografické hudby a má pod sebou řadu umělců, jejichž některá díla jsou pro mě jako poutní místa, kam se rád vracím. Pro tuto kolaboraci to platí tuplem a dneska si povíme, proč je deska Miles To Midnight vynikající příležitost k zastavení. Zvolněte, ztlumte světla, vstupujeme do světa imaginace v noirových kulisách, kde se svět digitální hudby střetává s analogovým.

 

Setkání chmurného ambientu s jazzovým minimalismem ve stylu německých Bohren & Der Club Of Gore se odehrává na pozadí titulní ilustrace jako vystřižené ze syrové severské detektivky. Vnořit se do fantaskního světa pazvuků, chladných melodií a rozplétat vlastní scénář událostí skrze názvy skladeb, dělá z poslechu plnohodnotnou zábavu na dlouhé hodiny. Nechat zplna vyznít krásu a bohatost nahrávky vyžaduje od posluchače obětovat poslechu čas a soustředění.

 

Pomalé tempo nahrávky se dobře hodí pro klidnější část dne, kdy nebude celkem intimní instrumentace, bez hrubé síly výrazných noisových pasáží, rušená tepem denní doby. Osmero skladeb je pestrý mix klávesových ploch, samplů, digitálně generovaného saxofonu, kontrabasu a živě zahraných bicích. Tři roky trvající spolupráce na tři čtvrtě hodinovém materiálu se možná zdá jako dlouhá doba, ale každá sklizeň tvůrčí práce dosahuje z mnoha různých důvodů ideální zralosti v té své pravé chvíli.

 

Za God Body Disconnect přispěl Bruce Moallem výpravnými hluky a decentními bicími party. Pär Boström za Cities Last Broadcast má na svědomí především smyčky a samply. O klapky kláves se postaral Simon Heath z Atrium Carceri. Všechny skladby mají své highlighty, fungují ale lépe jako celek než jednotlivé "písničky". Hypnotická titulní skladba Miles To Midnight s podmanivým a výrazným basovým spodkem kumuluje napětí každou další novou notou. Poslední a hodně sugestivní kus Quiet Days On Earth nabízí jediné možné řešení případu – opakovanou návštěvu místa činu. Rozložení skladatelských sil je evidentně vedeno zlatým řezem, volba nástrojů a práce s nimi vynikají výbornou symbiózou. Tihle pánově znají, jak hezky zahrát a v sonické mlze, kterou produkují, se rádi ztratíte.

 

Tolik k příběhu hotelu uvězněného mezi dvěma světy, detektiva s traumatickou minulostí a všeobjímající husté mlhy jazzem řízlého ambientu s příchutí tajemna po lynchovsku. Čelist vám nejspíš nespadne, ale je to ten typ hudby, který si chtě nechtě nosíte v palici ještě nějakou dobu po poslechu. Nemám na mysli moc vtíravé melodie, spíše něco na způsob úpravy mozkové chemie, co vás přiměje vidět věci jinak. Doufám, že tento třístranný hudební think tank nezůstane do budoucna jen ojedinělou skutečností a poslední strofou za takto vydařeným startem.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 5.12.19 23:17odpovědět

Naprosto skvostné.

Lomikar / 29.11.19 20:02odpovědět

Já mám dokonce Black Corner Den na piedestalu mého nejoblíbenějšího DA alba vůbec, takže na tohle se třesu. Škoda, že až do Vánoc nebudu mít možnost si na to udělat klid.

Kubýk / 29.11.19 16:04odpovědět

Sakra chtěl jsem dát stovku a dal 50 :-D Tohle je společně s Black Corner Den a The Old City Leviathan asi to nejmilejší, co pro mě pod Cryo Chamber vyšlo :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky