Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aūkels - Ebwaidilīsnā

AūkelsEbwaidilīsnā

Sarapis10.6.2022
Zdroj: mp3, youtube, bandcamp
Posloucháno na: PC, mp3 player // AKG K240, Koss the Plug
VERDIKT: Síla v jednoduchosti Aūkels.

O jednočlenném projektu Aūkels jsem na prknech Echoes už prohodil pár slov v souvislosti s debutovým albem Raynkaym, ale byl to jen takový štěk v rámci říjnových Ozvěn, který paradoxně žádnou ozvěnu nevyvolal. Pojem Aūkels dosud zůstává ryze podzemní záležitostí pro podzemní lidi libující si v odbojové činnosti vůči mainstreamu a na tom se ještě nějakou dobu nic nezmění. Možná i lesní mužík Wojsław (alias Swaikstan) to ví a svou káru netlačí nikam, kde by píchl duši. Pokuřuje u své chajdy dýmku míru a mezi vařením sekyrkového bujónu a výrobou pálenky z listí a hub točí a míchá melancholické desky, jimiž zahání chmury, že mu nechodí pošta. Na nic dalšího není čas.

 

Ať už se moje představa o jeho stylu života slučuje s realitou nebo ne, rozhodně je mi sympatické, že alba Raynkaym i Ebwaidilīsnā přichází na svět bez pompy akčních lyric videí a neobtěžkaná limitovanými edicemi vinylů v šesti různých barvách. Ono se to možná bude ještě dohánět, ovšem takové samotářské samohonce sluší skromnost. O debutu Raynkaym jsem se vyjádřil obdobně střídmě, ale s dvojkou Ebwaidilīsnā mi to už nedalo a proto jsme dnes tady.

 

 

Wojsław je dle dostupných zdrojů namočený do více projektů a kapel. Většinou to rozjede s nějakým kumpánem ze slzavého údolí a spolu pak smočí v melancholii tu black, onde doom. S Aūkels vstupujeme do stínů atmosférického blacku a průvodcem je nám tentokrát jen Wojsław, který si jako pravý samotář vystačí sám se sebou a základním vybavením, např. bicím automatem. Pro nahrávku je tato skutečnost limitující leda v okamžiku, kdy se zaměříte na její zvuk. A tím vůbec nemyslím automat, který je naopak úplně v pohodě. Zvuk Ebwaidilīsnā je zahuhlaný a přebasovaný a připomíná dunění, které možná znáte, když se pokoušíte s ucpaným nosem mluvit v koupelně. Čili stejný případ jako debutová nahrávka a důkaz, že se Wojsław v tomto směru moc neposunul. Nebo mu to vyhovuje a posluchačům rovněž? U mě je to tak napůl.

 

S čím jsem naopak spokojen beze zbytku je kontinuita, s jakou Ebwaidilīsnā navazuje na svého předchůdce. Album pokračuje ve stejné činnosti jako nová směna u pásu a přesně to od Aūkels potřebuji. Nášup, který mě zavede na známou stezku, připomene staré příběhy a rozvine nové. Zvláštní smysl pro chytlavost začíná být pro Aūkels typický už na druhé desce. Do jisté míry by se dalo hovořit i o refrénech. Podobné je to s celkovým vyzněním nahrávky, která i přes agresivnější vokál, hutný zvuk a rychlá tempa působí přístupně a díky jednoduchým melodiím otevírá náruč dokořán. Že je to občas v doprovodu zvuků střelby na zimáku, je zase věc druhá a chyba bude spíš na straně přijímače. Nenechte se odradit.

 

Aūkels je volba jít cestou jednoduchosti. Škála pocitů z nahrávky není široká, ale melancholie, která z alba sálá a chytlavé melodie, které ji umocňují, stačí k slušnému zážitku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky