Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Autumnist - Anatomy Of Shadows

AutumnistAnatomy Of Shadows

Jirka D.11.2.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od AMPromo
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Jedno z pozoruhodných alb loňského roku, za kterým stojí za to se ohlédnout.

K projektu Autumnist přistupuju podle všeho z úplně jiného směru než jejich tradiční posluchačská základna. Částečně tak soudím asi proto, že jejich první (The Autumnist, 2009) a třetí (False Beacon, 2018) album byly obě oceněny v anketě Radio_Head Awards jako album roku, zatímco já k nim přišel skrze druhou desku Sound of Unrest (2013), která jednak žádnou takovou cenu nedostala, jednak jí mám úplně nejraději a rovněž se prý nese v duchu mírného odklonu od elektroniky k organičtějšímu zvuku. Uvádí se v dostupných materiálech. Takže asi není pro Autumnist tak úplně typická. Asi na tom něco bude.

 

Autumnist

 

Loni v září na domácím slovenském labelu Deadred vyšla nahrávka čtvrtá, která podle všeho žádný odklon nenabízí, ale přesto mi sedla výtečně (na rozdíl třeba od False Beacon), a to tak, že se mi od té doby v různých odstupech, ale pravidelně objevuje v přehrávači. Jak je to možné?

 

Autumnist, jak už jsem psal výše, je v podstatě projekt Vlado Ďurajky, kolem kterého je seskupen ansámbl dalších muzikantů, jejichž nástrojové spektrum na to jde hodně zeširoka. Kytara, baskytara, bicí, syntezátory, trombon, trubka, saxofon, samozřejmě zpěv a do toho samotný Vlado se svými zvuky, rovněž syntezátory, vstřícným pohledem k psychedelii, krautrocku, EBM, klasickému disco a dostatečnou fantazií dát to všechno dohromady, přes sebe, neztratit se v tom, a ještě z toho vykřesat něco zajímavého. Což se tentokrát myslím povedlo skvěle a album Anatomy of Shadows tak nabízí pestrou žánrovou i výrazovou paletu, která se nijak nebije, nekříží a přes velký rozptyl použitých prostředků ve výsledku vytváří celistvě působící a posluchačsky vděčnou desku se silnou atmosférou.

 

 

Kde v ní začít? Tohle je otázka na každého jednotlivě, ale osobně doporučuju temnější, pulzující věci typu Table Mountain, která v sobě má sílu soundtracku nočního města, v jehož uličkách se krásně bloudí, ale taky se v nich možná schyluje k něčemu ošklivému. Z druhého konce můžete zkusit velmi lehkou, éterickou Softie s hostující Ninou Kohout, která mi v tom nejlepším připomíná tvorbu Floexe a i přes svou light náturu neztrácí nic z vnitřního, podpovrchového pnutí, které lze cítit napříč celou nahrávkou. Výborná je i zpěvná a na desku docela auforická Storm Away, nebo naopak velmi temná Bring You Fade. V podstatě bychom tímto došli k tomu, že každá skladba umí něco nabídnout, každá se po chvíli stává samostatnou jednotkou, jednoznačně poznatelnou a svébytnou, a v důsledku je pak těžko něco vybírat - doporučit lze prostě poslech od A do Z. 

 

Anatomy of Shadows balancuje mezi mnoha žánry a přístupy, aniž by jako album působilo roztržitě nebo nesouměrně. Dominantní elektronika do sebe vstřebává vlivy psychedelie, blíže nespecifikované alternativy, ale třeba i inteligentního popu, což všechno dohromady tmelí lehce potemnělou, zamyšlenou a takovou zamlženou náladou, do níž je zážitek se opakovaně nořit. Je to deska poslechová, přemýšlivá a k přemýšlení podbízející, takže bych spíš odhadoval, že cílová skupina se bude rekrutovat z podobně naladěných jedinců. Čím jsem starší, tím víc mám pro něco takového pochopení.

 

Autumnist


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky