Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Awali - Embodied

AwaliEmbodied

Symptom31.10.2019
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Přímá linka do hlubších stavů vědomí vás sveze na vlně chytlavého dark wave minimalismu.

Další kamínek do mozaiky své diskografie pojala Awali jako dlouhohrající konceptuální album, které ve fyzické podobě obsahuje nejen nosič s hudebními skladbami, ale i dvojjazyčnou sbírku básní a fotografie. Krásně melancholické dílo je jako stvořené pro podvečerní rozjímání nad končícím dnem a stopami, které v něm člověk zanechal. Jedenáctka skladeb zvolna plyne v meditačním tempu a zkoumá křehkost i vnitřní sílu člověka.

 

Díky staré dobré teorii omezených možností působí Embodied po zvukové stránce uceleně a za poměrně pestrou zvukomalbou stojí jen malá sestava elektronických nástrojů. Tíha kompozic stojí na promyšlených klavírních plochách a intimních vokálech. Už na první poslech zaujmou některé skladby silným motivem – svižná dvojka Sicilian Ghost učaruje výmluvným klavírním námětem; úvodní Dandelion zase éterickým vokálem; instrumentální devítka By The River je pak zlatým hřebem představení. Představuje moderní pojetí hry na klavír, které má blízko k filmové hudbě a ve spojení s terénními nahrávkami a jednoduchými digitálními dekoracemi silně stimuluje eskapistické nálady. Tady jsem často vzpomínal na eleganci prostých klavírních etud, které na desce Two Point Discrimination (2007) zaznamenal americký skladatel Keith Kenniff aka Goldmund.

 

Hodnocení technických aspektů zvuku přenechám povolanějším a omezím se na stručné – za mě dobrý. Instrumentální a vokální plochy jsou vrstveny s rozmyslem a citem pro prostor mezi notami. Přirozeně znějící proud hudby dovoluje intenzivně nasávat vjemy z explicitně vyjádřených citů. Ať už bylo přání otce (matky) myšlenky jakékoli, výsledek zní tak, že bylo nepochybně bezezbytku naplněno. V době, kdy je angličtina standard a našince nepřekvapí, jsou rusky mluvené pasáže skvělé koření, které skladbám dodává příchuť neznáma až lehce svíravého pocitu někde na úrovni produkce švédských náladotvůrců Atrium Carceri. To zakusíte třeba v osmé Telom, která si v úvodu pohrává s bezmála hororovou notou a končí za zvuků vesmírných dálav.

 

Kromě klasické hudby jsou skladby ovlivněné i experimentální elektronikou a Where Are You Now se nebojí ani trip-hopových beatů. Album končí dvěma bonusovými remixy skladeb Telom a Pieta v rytmu taneční hudby. Pokud tápete v temnotách svého každodenního playlistu a máte chuť vykročit novým směrem, je Embodied ta pravá volba. Skladby plné obskurní poetiky vás zvou na cestu mezi noční můrou a snem, ze které spatříte nové horizonty. Embodied je deska, se kterou budete mít plné ruce práce; co tón, to důvod k… zamyšlení, radosti, jitření starých vzpomínek i nových nadějí. Hodnotím vysoce, ale raději ne v číslech.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky