Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Between The Buried And Me - The Parallax: Hypersleep Dialogues (EP)

Between The Buried And MeThe Parallax: Hypersleep Dialogues (EP)

Michal Z15.11.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: BTBAM jsou magoři, šílenci, drtiči, manipulátoři, ale vše s přívlastkem geniální. Progresivní metalcore kmen prospívá a přidává další kvalitně rostený letokruh. EP nosič, který směle patří do police mezi řadové velké počiny.

Každá hudební odnož na sebe nabaluje různé rázy. Prvotní je ten, že to někdo vymyslí a je zapomenut. Pak někdo prorazí a je star. Přijde nával davu napodobitelů, kde oddělit zrno od plevy je detektivní činnost. Stranou nastupují ti nejdůležitější pro hudbu. Posunovači. Nebo chcete-li avantgardisté - lidé s čerstvými progresivními myšlenkami, kteří se štítí dělat něco podle vyjetých kolejí. Přistupují ke své tvorbě tak, jak by se u umění mělo dít. Nejinak metalcore má několik zajímavých tyčitelů nových hranic a mezi ně rozhodně zapadají experimentátoři Between The Buried And Me (dále jen BTBAM).

 

Od „Alasky“ uběhlo moře času a to, co mohlo tehdy šokovat, působí dnes jako klišé. BTBAM však stále hledí vpřed, a byť kombinují vlastní provařené, stále se posunují dále. Osobitou fasádu nenahrazují a spolehlivě je po pár taktech identifikujete i na EP z dubnu roku 2011 - "The Parallax: Hypersleep Dialogues". Začíná zde koncepční příběh, který bude rozvíjen další řadovkou. Zprvu jsem chtěl ze zvyku epko vynechat, ale poučen minulostí, raději břednu do poslechu tří rozlehlých skladeb. Půlhodinová těžba však u BTBAM může znamenat šichtu na celý den, ale ten požitek stojí za námahu. Nechat si ujít pozorování vývoje kapely by byl hřích.

 

 

Jakmile albu vlezete pod slupku, budete zcela samozřejmě odměněni už klasickým přílivem nápadů a zdeformovaných všemožných extrémních stylů pro vlastní potřebu. Hudebníci na epku opětovně posouvají své hranice a snaží se udržet jedinečnost. Neustupuje se komerčnosti, líbivosti ani laciným melodiím. Materiál je především o intenzitě, technické dokonalosti a schopnosti přinášet prvky neobvyklé, nebo provádět vylomeniny. Škála těchto výstupů z vřavy je široká. Množství nápadů, změn, nálad a hříček, co BTBAM dokáží zakomponovat do jedné desetiminutovky, nehodným nohsledům vystačí na celou kariéru.

 

Milovníci technicky zahraného kovu si přijdou na skutečně bohaté menu. Možná se může místy dostavit dojem chaosu nebo BTBAM stereotypu, ale je to jen zdání, vše má svůj smysl. Staví se na kontrastech drtivosti a jemnosti. Nejprve vás smetou, pak provinile konejší, hladí melodiemi, snaží se rozesmát blbůstkou, nakonec vás stejně technicky precizně vykostí. Nepokukuje se pouze po kontrastech (ty dominují především první skladbě). Naopak. Tvůrci se snaží budovat zajímavé stavby pouze z drsných materiálů, kde přílišný počet odpočinkových prvků nenajdete. Chce se mi vytáhnout označení death core symfonie.

 

„Specular Reflection“

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek Martínek / 16.11.12 20:43odpovědět

Tak člověče nakonec mě to moc nedostalo. Progresivní prvky jsou pěkný ale je jich málo. Metalcoreových band je kupa, mnoho z nich směřuje dobrým směrem (od uřvanosti k většímu hraní). U těchto pánů mne bude každopádně zajímat další deska.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky