Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Postupem doby uvykám tomu, že vývoj rocku stále výrazněji opouští (a dle některých už dávno opustil) počáteční rebelantství, vzpouru a společenskou kritiku a nabírá azimut dokonalost, přesnost, nezávadnost. Byla to jiná doba, když The Who zpívali „I hope I die before I get old“ a GG Allin se o to pokoušel spláchnutím do záchodu, jenže časy se mění a s nimi i pohled na to, jestli je víc v módě natáhnout na kytaru další dvě struny a nebo tou kytarou rozmlátit bicí.

Tuzemský projekt Between the Planests jsem doposud sledoval periferním zrakem, řadil k těm dokonalým, přesným a nezávadným a proto se o něj dál nezajímal. Výsledkem je situace, kdy se mi už poněkolikáté – v duchu přísloví „odříkaného chleba největší krajíc“ – točí v přehrávači aktuální CDčko, i když důvod onoho „poněkolikáté“ není v tom, že by se mi album tolik líbilo, jako spíš v upřímné snaze najít příčinu, chcete-li podstatu sdělení. Dojmy, které ve mně tahle nahrávka zanechává, bych rozdělil do dvou větších celků – zvuk a hudba; zpracování samotného CDčka na vyvolání něčeho silnějšího nestačí.

Postprodukční úprava (většina mixu a mastering) zvukových stop nahraných velmi slušně v domácích podmínkách byla svěřena Biotech studiu a tedy Jiřímu Paškovi, což považuju za správné rozhodnutí z pohledu žánru a celkového vyznění desky. Vzhledem převládajícím samplům a elektronické produkci, je zvuková čistota a sterilita namístě, navíc díky opravdu vysoké míře komprese jsou všechny detaily vytažené téměř na maximálně možný strop a tak je tu pravděpodobnost blízká jistotě, že nahrávku uslyšíte i na těch nejhorších peckách z tržnice. Poslech na čemkoliv slušnějším považuju za sonickou deprivaci, ale pokud jde o záměr cílený na určitou skupinu posluchačů, kterým taková produkce vyhovuje, tak je vše v nejlepším pořádku.

Samotný obsah poměrně intuitivně posouvám do roviny hudební kulisy, neafektované, nekonfliktní. Kromě drnčících kytarových strun, jejichž cesty jsou tradičně krkolomné, je zbytek produkce tvořen z menší části kytarami jemnější podstaty a z větší části sampovanými plochami, které pro někoho možná překvapivě nedotváří pozadí bez jasných kontur, ale celkem sebevědomě stojí v popředí. K tomu pak samplované "bicí", které mi chvílemi znějí jak z 80. let (virbl), něco elektronických zvuků a pro mě nepochopitelně i smyčcové nástroje a něco jako ethno příchuť. I přes spojování zdánlivě nespojitelného ale výsledná koláž nepůsobí křečovitě a jednotlivé díly do sebe solidně zapadají, jakkoliv tím nepopírám, že si vždycky raději poslechnu jednotlivé žánry jednotlivě a především zahrané živě.

Jednu věc této nahrávce přiznávám – podobnou muziku u nás téměř nikdo netvoří a Between the Planets je v tomto ohledu pionýrská a velmi slušně zvládnutá záležitost. Bez ohledu na čistotu a preciznost mi ale deska „Immersion into the unknown“ nijak neučarovala – převládá neosobní, studený pocit, se kterým se neumím ztotožnit.