Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Between the Planets - Of Inner Sight

Between the PlanetsOf Inner Sight

Mirek M29.10.2017
Zdroj: CD / mp3 (320 kbps) // promo od kapely
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Between the Planets působí dojmem tak trochu utajeného klenotu tuzemské tvrdé scény, který by ovšem především zmlsanější a náročnější hudební fanoušci neměli minout.

Je tomu již dlouhých pět let, kdy na sebe talentovaný hudebník a skladatel Martin „Spacosh“ Peřina upozornil skvělým debutem Immersion into the Unknown svého one-man projektu Between the Planets, který byl původně zamýšlen jako čistě studiový. Několik měsíců po vydání prvotiny ale došlo k rozpadu další pozoruhodné kapely Mindwork, čehož Martin využil a dvě třetiny tohoto seskupení - baskytaristu Adama Palmu a bubeníka Filipa Kittnara - přetáhl na svoji stranu. Společně pak nahráli druhý a aktuální počin Of Inner Sight.

 


 

Na něm opět nalezneme vydatnou porci převážně instrumentálního materiálu, který osobitě osciluje na pomezí metalu, progresivního rocku, mathcoru, elektronické hudby či ambientu s výrazným psychedelickým odérem a citem pro pohlcující potemnělou atmosféru. O nahrávání a produkci se znovu excelentně postaral samotný Peřina za asistence Ecsona Waldese, který si vzal na starost mix a mastering. Novince určitě velmi prospěl i zvuk živých bicích. Ten oproti debutu s naprogramovanou rytmikou působí hřejivěji, úderněji a možná i o něco méně komplikovaně, což ale není nijak na škodu. Filip Kittnar rozhodně dokazuje, že patří k nejlepším bubeníkům celé české (nejen) tvrdé scény a jeho přínos je opravdu výrazný.

 

Album se (stejně jako debut) zpočátku tváří spíše chladně a odtažitě a vyžaduje pozorného a vnímavého posluchače. Ten je nicméně při opakovaném seznamování odměňován skladatelsky rafinovanou, instrumentálně vytříbenou a nesmírně rozmanitou a mnohavrstevnou hudební koláží, která se jen tak neomrzí a naopak vybízí k objevování zajímavých detailů a „vychytávek“, jež na první dobrou zkrátka nelze pobrat. Velice zdařile působí i tajuplně působící ambientní pasáže, jimiž je celá deska protkána a zdůrazňují její potemněle melancholický charakter.

 

Between the Planets

 

K tomu nemalou měrou přispívá i trojice velice zajímavých hostů, jejichž vklad celkový zvuk nahrávky významně zpestřil. Opět se setkáme s Martinovým spoluhráčem z ambientního projektu Sousedi – violoncellistou Karlem Žďárským, svým křehkým a éterickým pěveckým projevem umocní atmosféru úžasná Barbora Mochowa a vskutku významným hostem světového formátu je norský saxofonista Jørgen Munkeby (Shining, ex-Jaga Jazzist), jehož typický hráčský styl znalci okamžitě identifikují. Je možná škoda, že všichni tři jmenovaní dostali prostor pouze ve dvou skladbách, neboť si dokážu docela dobře představit jejich ještě výraznější zapojení. Přínos všech je totiž velmi obohacující, poměrně unikátní a celku nesmírně prospívá.

 

Between the Planets zatím působí dojmem tak trochu utajeného klenotu tuzemské tvrdé scény, který by ovšem především zmlsanější a náročnější hudební fanoušci neměli minout. Skladatelská rafinovanost ruku v ruce s perfekcionistickými instrumentálními výkony, pohlcující atmosférou a příkladně profesionální produkcí totiž tvoří neodolatelnou kombinaci. A novinka je v tomto směru ještě o notný kus dál než první album, které nastavilo laťku opravdu vysoko.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Neznámý / 4.11.17 21:27odpovědět

Velmi příjemná deska, která ale má ovšem stejně jako milion dalších současných djent/prog metal projektů neskutečně sterilní a plochej zvuk kytary. Tenhle trend je fakt na pěst. Nebo je to neschopnost?

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky