Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Beyond Fear - Beyond Fear

Beyond FearBeyond Fear

Michal Z21.9.2009
Zdroj: MP3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Milovníci velkých hlasů neváhejte, heavy metalová klasika z tohoto alba cáká po hektolitrech. Album pohlcuje ryzím provedením a ctí ke klasice. Druhá polovina alba lehce zmírá, což z výstavního kusu činí méně hodnotnou sbírku.

Znáte to, občas se stane, že život běží tryskem a některé výtvory opomenete, nebo vůbec nepostřehnete, i když se jedná o kousky, které nechcete vynechat a toužíte si je užít. Proto si dovolím menší poohlédnutí k velkému hlasu, který v hrdle pečlivě střeží Tim Ripper Owens. Ano ten Tim, co měl odvahu, nahradit ikonu heavy metalu na dvou albech v područí Judas Priest. Album „Beyond Fear“ vzniklo v Timově hlavě ve chvílích nic nedělání, před nahráváním alba „Framing Armageddon“ s Iced Earth, které bylo jeho poslední v řadách Shafferovi družiny, to když se vrátil trucující Matt Barlow (dlouho se nehřál).

 

Úvod alba hned dává tušit, kudy budeme cestovat. „Scream Machine“ je naprostá bomba. Tento song mě pokaždé posadí na prdel. Hudebně se jedná o klasický nadopovaný heavy metal, s mohutným drtivým spodkem, který tvoří neprostupnou zeď, po které vokalista hbitě šplhá až na její vrchol. Na hraně atiky se nadechne a mohutným hlasem zařve titulní slova, tak razantně, až strhává vlajky z dalekých stožárů. Song, který se hrdě hlásí, o zařazení mezi nejlepší heavy metalové skladby poslední dekády. Duch neopakovatelného monolitu „Painkiller“ znovu nebezpečně ožil. Vkusná reminiscence na dávno minulé a řečené, podaná s vervou, čerstvostí, nasazením a potřebnou úctou. Úvodní skladba je hřeb, který na albu už nic nepřebije.

 

 

Zvuk alba je neskutečně kompaktní, jeho tvrdost leží na samé možné hranici pro danou škatulku. Hutný dusající spodek středního tempa, může občas evokovat halfordovic Fight. Chlapci umí pěkně přitlačit a tu kousající mašinu, lámající kosti, pěkně rozdráždit. Nemají obavu vstoupit do vod temnějších skladeb, čímž se daří držet rozmanitost alba, s níž jde ruku v ruce poslouchatelnost. Stadiónová „Save Me“ tohle album nemusela zatěžovat, ale budiž. Tim potřeboval jednoduchou, pomalu tepající skladbu, pro rozproudění a zapojení publika na koncertech.

 

„The Human Race“ je naléhavě pojatá hoblařina, když od ní už nic nového nečekáte, přicházejí zajímavé rytmické figury. Ripper potvrzuje svoji životaschopnost a rozmanitost. Doslova svobodně dýchá, bez spoutání kovovými řetězy, které jsou slyšitelné na albových počinech s Judas Priest. V každé skladbě se umí vyblbnout a předvést pestrou paletu svých hlasových možností. Album je proloženo i baladou, která přináší vkusné uklidnění od náporu hyper výkonných hlasivek. Přichází vhod, před dalším výronem čisté minerální vody.

 

Druhá půle alba trpí obvyklou vadou. Některé skladby už opakují samy sebe a jejich kvalita má sestupnou tendenci, zde si dovolím strhat nějaké body dolů. To nejzajímavější předvádí Tim, a zbytek tak trochu sekunduje, hudební nápady jakoby se vytratily a obvyklých figur je nadužíváno se školáckou bázlivostí. Tima hudba evidentně baví a zpěvem je posedlý. Avšak do dnešních dní jsou Beyond Fear u ledu, bez albového pokračovatele. Ripper sólově vystupuje pod svým jménem, dále napíná plachty u Malmsteena a v neposlední řadě je zapleten do projektu Charred Walls of the Damned. Držím palce, aby kvalita převyšovala kvantitu.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky