Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
bez|kres - bez|kres

bez|kresbez|kres

Victimer2.7.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Strohý a studený bigbít neburácí, ale jde cítit, že jde z míst, kde to kdysi burácelo docela dost. Má v sobě víc než se zdá.

Jsme zpátky v Polsku a po čase také zpátky u Pagan Records, u kterých jsme už v minulosti ulovili moc zajímavé nahrávky. Jako například Kły, kteří to po čtyřech rychlých albech v roce 2022 zapíchli. Škoda. Ale jestli je to navěky, čert ví... Každopádně zrovna pro příznivce této grupky je tady nová možnost, jak si znovu povyrazit. Respektive z ruin Kły se vyprofilovali bez|kres. A ti jako takoví rezignovali na metal ve svém tvrdším jádru i ten experimentální, a dali se cestou minimalistického post punku. Tam, kde se Kły částečně taky zdržovali se dnes bez|kres cítí jako doma. Říkejme tomu coldwave, darkwave, strohá gotika na půl žerdi, nazývejme to různě, ale bez|kres hrají vystínovaný bigbít, kde se nestojí o barevnost. Děje se toho jen minimum a o tom to je. Informací kolem je taky pomálu, ale vyčíst se z toho všeho něco dá.


Idea vzniku bez|kres spadá už do roku 2006, ale tenkrát u ní také zůstalo. Až v roce 2022 se ukázalo, že bude dobré tuhle ideu proměnit ve skutečné zvuky, vokály a malé temné dostavení o více skladbách. A tak tu po třech letech máme debutové album o šesti chodech. Do tmy zabořené a jako psí čumák studené album, které je zdánlivě nesmělé, ale má v sobě kus provokativní povahy. Jak už to u těchto polských kapel bývá. Je to tam zase, jen v jiném rozlišení. Tady v ryze skromném, minimálním. bez|kres ale nakonec ukážou, že jim melodicky vyprovodit jejich strohé, basující já, není cizí. Člověk tomu ale musí dát čas a prostor. Protože zrovna ten se na tomto albu moc nenabízí. Vše je stísněné a vše jako by se dělo právě teď, v jednom pokoji a v jednom vidění. Rozmrzele zachmuřeném a lehce odcizeném.

 


A protože mám rád polské spolky, které posílají metal různým směrem a zároveň jsem si v mládí vyzobal kus gotikou stříklého bigbítu a on se mi dostal pod kůži, po prvním poslechu na bandcampu Pagan Records už se nakupovalo. Nemyslím si, že bez|kres úplně rozumím, ale tady hrají roli ty nuance a vjemy, které když se objeví, tak se dostaví zvláštní pocit, kdy se člověk dostane tak blízko, až si najednou myslí, že je tam, kde má být. A nemusí vědět nic, jen si domýšlet. Stačí to cítit. bez|kres jsou v některých momentech postpunková klasika, někdy až tuctová, ale mají v sobě jisté čaro. Nemůžou zaujmout jinak než minimálně, alespoň když se na začátku teprve rozdávají karty. A tak se potom hledá v tom málu. Nebo hledá... ono to přichází samo.


A je trochu blbost říkat, že poslechy to celé nějak roste. Tady neroste nic. Vše je v takovém divném polostínu, někdy to může lézt až na nervy a chce to dávku porozumění. Zrovna v tom porozumění a v souznění s těsností prostoru bez|kres to je. Basa je vytažená, kolem jen kreslí další struny, ale ten postpunkový kokon nejde rozplést. Není co, jenom jej pozorujme. Ve snech, po tmě, někde na noční ulici, v iluzích... třeba tak. bez|kres jsou živi v poloprázdnu, ale přitom jsou docela sdílní. Jen se omezí na pár frází. A pak je tu vokál. Teda spíš průvodce než zpěvák. Další zvuk ve strohém nastavení kapely. Rozhodně ale nejvíc dramatický společník v tom studeném úboru bez|kres. Tohle je i není bezkrevné album, záleží kdo si v tom najde to své. Já snad něco našel.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky