Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnes trochu neaktuálně a s pohledem zpět na začátek loňského roku. Nedalo mi to. Jednoduše proto, že jsem v minulých dnech protáčel projekt Ωblivion Gate a desku Flowers in the Wreckage of Dreams tak často, že to vlastně ani nemohlo skončit jinak. Ωblivion Gate, to je temný malíř nálad Matron Thorn, známý z mnoha dalších svých projektů a uskupení. Namátkou vyvolám dva z nich - Benighted in Sodom a Ævangelist. Autor se svérázným rukopisem, emocionální labužník a provokatér v jedné osobě.

Budeme si povídat o albu, které už není na pořadu dne, ale během něj si projdeme celkový proces tvorby Ωblivion Gate. To aby bylo v budoucnu na co navazovat. První nahrávky datující se do roku 2019 jsou EPka Voidbound a Wisdom of the Grave, z nichž jsem si vyslechl druhé jmenované a soukromě si ho pojmenoval jako opiáty mázlý funeral metal. Takže cesta, kterou Matron s Ωblivion Gate započal, byla tvrdší a obřadnější. Přesto můžeme tuhle formu pohřebnictví a depresí titulovat jako plastickou, psychedelickou a s nádechem experimentů. S recenzovaným albem Flowers in the Wreckage of Dreams se dostáváme do další fáze. Tady najdeme projekt v prostředí gotického rocku, samozřejmě znovu ne v jeho klasické podobě. Základy jsou ale jasné. Depresivní kytarovka, která se nebojí přidat pár kil a nachází se někde na pomezí rocku a metalu.

Flowers in the Wreckage of Dreams je ale ve skutečnosti goticky sterilní prostor, malá mučírna, láska i deviace. Atmosférou napěchovaný temně studený bigbít, kterému dělá dobrou službu strojová a necitlivá úsečnost. Skladby jsou košaté svou náladovou směsí zmaru a krásy, ale jinak jde o velmi stereotypní, jednolitý materiál. Zalíbení je třeba hledat právě v tom opakování, než abychom lpěli na zásadních proměnách. O nich to není. Tohle album je goticky industriální hypnóza, neustále se valící emocionální chuť se milovat a trpět při tom. Propadat se do skepse, užírat se a užívat si to.

Veškerý děj alba se odehrává v gesci zmutované kytarovky, která je nemocná a hlavně silně nakažlivá. Pokrytá černým pláštěm tužeb, zábran a snů. Má to koule, ale jasně definované kombinací rozmazané a přitom klinicky ošetřené gotiky. Tou z příšeří promlouvá Matronův znuděný a na smrt unavený vokál, jehož doprovází ženský zpěv Sofie Carrique. I ona má na albu význačnou roli a pro chtěný kontrast to funguje. Jde o to tomu podlehnout, nebo aspoň přijít na chuť té ultra temné náladovosti, nebo se neopak nechytat a prohlásit tuhle sbírku za příliš unylou, neprodyšnou, vakuově balenou. Mě zajímá to prolínaní. Ta síla chtíče a hudební transformace do těkavé a hutně rockové mašinérie pocitů. Za dohledu autora v temně předspánkovém stavu lze v tomto typu vyfetlého gothic rocku najít zalíbení. Je to návykovka s výhradami, ale to své si splní. A zapadne do ní i poslední skladba You Spin Me Right Round, což je cover od anglických novoromantiků Dead or Alive z roku 1985.

Ve skutečnosti je už ale třeba hledět do budoucnosti. Těšit se na chystané album Thrill Kill Noir, z něhož vypuštěný singl Sixth Estate poodkrývá další, a vypadá to, že i dobrodružnější krok Ωblivion Gate. Song se nese víc v psychedelické, nerytmické darkwave rovině a vypadá to, že se bude víc experimentovat. Ještě bych na závěr mohl dodat, že tahle temnotářská taškařice může stát někde na křižovatce vedoucí k dalším Matronovým projektům, ale třeba i k (Dolch), Emptiness nebo Cathaaria. Prášky, beznaděj, půlnoční vidění a bičíky s sebou.