Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blood Runs Deep - Into The Void

Blood Runs DeepInto The Void

Bhut14.5.2014
Zdroj: CD (# BHR 020 / SAOL 142)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Materiál Into The Void lze shrnout jako naléhavý gothic / doom metal bez zbytečných kejklí a příkras v čistě hrubém rejstříku, u nějž se nikdo nevyhýbá ani pohledům zpět do historie žánru.

Rád vzpomínám na pražskou zastávku turné k poslední desce kapely A Pale Horse Named Death, na němž s sebou kapela vozila vskutku silného předskokana Blood Runs Deep, kterým letos vyšlo druhé album Into The Void.  O jejich jméno jsem před zmíněným koncertem nezavadil,  v čemž patrně nebudu sám, a tak si dáme pro začátek drobnou seznamku. Blood Runs Deep pochází ze Švýcarska a jejich vznik se datuje do roku 2003. Po několika personálních míchanicích došlo na natočení debutového alba These Thoughts About Suicide, které vyšlo v roce 2009. Na můj dotaz, jaká deska je lepší, bubeník kapely odpověděl stylem srovnávání alb, kdy o debutu hovořil o jako velice ponurém a chmurném materiálu, kdežto deska aktuální je prý více melodická a úderná, přičemž ten večer z ní logicky hráli nejvíce.

 

Album má deset skladeb a krátce přes šedesát minut hrací doby. Během tohoto času se kapela nikterak nevzdaluje tempu ani výrazu, které jednotlivé skladby nabízejí. Mohli bychom vyslovit poznámku, že jsou střižené podle jedné šablony a svým způsobem bychom měli pravdu, ovšem nesmíme opomenout výrazné melodie a velice intenzivní pasáže. Právě ta naléhavost je zcela stěžejní prvek, který dokonale umocňuje každou píseň. Silně emotivní náplň a příjemně melancholické struktury skladeb notně připomínají časy dávné, kdy svět plesal nad krásou a sílou tvorby Paradise Lost a jejich alb Shades a Icon. Ostatně odkaz na nejen tyto velikány je z desky notně citelný.

 

Po celou hrací dobu máte totiž pocit, že vám ta muzika sakra něco připomíná. To jméno máte na jazyku, ale ne a ne si vzpomenout. Nakonec člověku stejně dojde, že takové myšlenky jsou zbytečné a rozhodně lepší je se naplno ponořit do tónů a melodií téhle nahrávky. Nemělo by totiž smyslu tvrdit, že tahle deska nemá svou sílu a že se z přehrávače se vyndavá lehko. Ono ani tak nejde o pocit velkého vytržení z převratné nahrávky jako spíš o tu báječně vzrušivou atmosféru, kterou deska plnými doušky nabízí. Stačí jen brát, není to žádná hra na schovávanou. Vše je servírované přímo a bez překvapení.

 

 

Možná by se ještě slušelo vyzdvihnout barvu vokálu mistra Stefana Vida. Jeho poloha je postavena na hrubém zpěvném projevu s ležérním frázováním. Jisté momenty lze zcela s určitostí připodobnit k Vincentu Furnierovi alias Alice Cooperovi, který takové polohy předvádí například ve skladbě Lost In America nebo House Of Fire. Takový výraz dává hudbě na slušivé gradaci a sedí k ní více než parádně.

 

Materiál Into The Void lze tedy shrnout jako naléhavý gothic / doom metal bez zbytečných kejklí a příkras v čistě hrubém rejstříku, kdy se nikdo nevyhýbá ani pohledům zpět do historie žánru. Žádné dobývání milníků a strmých vrcholů, nýbrž přirozený průběh a báječné rozpoložení. Nahrávka jako dělaná pro přemítání o čemkoliv, se sklinkou v ruce a za vkrádajícího se soumraku. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 17.9.14 15:25

Člověče DT na Scenes, který jinak znám úplně zpaměti, v tom neslyším vůbec. Pokud myslíš určitou velmi technickou fůzi metalu hranou až s pedantskou přesností a zároveň se smyslem pro improvizaci uvnitř kompozice, pak souhlasím. Ale jako jo, určitě mi chybí deathový odér a hrubost minulých - starších - desek ale s tím se musí počítat u každý kapely, která udělá tlustou čáru a začne trochu jinde a jinak. Ani pro mě tohle nebude mezi deskami roku, nesmím ale zapomenout prohlásit, že si NESMÍRNĚ cením jejich vývoje a odvahy jít tam, kam se vypravili. Žádná touha vracet se ke kořenům, žádné elektronické hrátky (když už není kam), žádná křeč (co, hoši z In Flames?) ale přesah, kterej člověku postupně dochází a cení si ho. Nevím jestli je to o posluchačské vyzrálosti, ta deska je dost specifická a pokud tě nebrala ani ta minulá, nemusíš se nikdy dostat ani do té současné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky