Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bloodline - Werewolf Training

BloodlineWerewolf Training

Victimer20.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Na pomezí mizantropických vzkazů, chladných vražedných choutek a burzumovské bezvýchodné nálady vyrostl vřed. Po jeho propíchnutí teče z rány hnis a špína. Po patřičné dezinfekci však vyroste vřed nový, dvakrát větší.

Vraťme se prosím na chvíli zpět v čase. Poněkud zapomenutý projekt Bloodline složený ze zajímavých postav evropského undergroundu, v roce 2003 vydává svou první plnohodnotnou nahrávku, CD "Werewolf Training". V tomto případě se sešla velice zajímavá sorta lidí. O vokál se postaral Nattefrost, známý to především z Carpathian Forest, kytaru zde nahrál Sansrof (Diabolicum, Setherial), Seth Teitan (ex-Aborym) se chopil druhé kytary a svým dílem ukrutnosti přispěli i Nigris a Nysrok Infernalien (ex-Aborym, Satanik Terrorists). Opravdu vybraná společnost, od které ani jiné než mimořádně temné a zlé tóny nelze čekat.

 

Zlo zachycené na "Werewolf Training" se přelevá povícero ve středních až pomalých tempech. Tu evokuje Vargovu šílenou zlost v dobách, kdy se ještě neutápěl v samolibých klávesových plochách, jindy se připomenou industriální čertíci Aborym a najdou se i okamžiky jít na vše jednodušeji a hrnout to v rytmu "basa piv a cigáro" strýců Darkthrone. Co se kláves a programování týká, celek díky nim působí velmi odlidštěně, ale místy dostanou prostor i symfoničtější polohy, snad jako oživení tohoto dosti mrtvolného vyznění. Oživení ovšem v tomto případě znamená spíš opustit na moment prázdnou tovární halu a zajít si do dílny pro šroubovák, žádné symfo onanie. V květnu 2003 hned v několika studiích vznikla jedna kapitola industrial black metalové komunity, které se ale dle mého nedostalo tolik zasloužené pozornosti a vše upadlo v zapomnění. Je to škoda, protože Bloodline mají potenciál na víc, než být jen jednou za čas vykopáni, a pak zas uloženi zpátky do země.

 

Díky již zřejmě zaniklému vydavatelství Selbstmord Services zřelo svět sedmero krkavců. Šest z nich je už odrostlejších a umí slušně zakrákat, jen ten sedmý je ještě moc malý a zamlklý. Dostal jméno "New Sodom" a krčí se v samém závěru alba. Jedná se o ryze instrumentální industriálně ambientní pokus. U ostatních věcí se dočkáme podivných nihilistických příběhů, jejichž části si Bloodline poctivě rozdělili mezi sebe. V jednom případě dojde na zhudebnění vize slavného Williama Blakea ("I Saw A Chapel"). Zde nejde o klasicky zpívanou věc, ale svou recitací jí dodal punc mrazivosti jistý Peter G. Helmkamp. Tolik k ojedinělým zvláštnostem alba, zbytek je vyšlechtěn přece jenom podobnými přísadami.

 

http://www.metal-archives.com/images/1/5/2/9/15297_logo.jpg

 

Úvodní titulka "Werewolf Training" je devítiminutovým kolosem špíny, nejdelším na desce. Skřeky a ruchy v pozadí uvádějí tuhle skladbu do střednětempého black metalu podpořeného stereotypními klapkami. Zvuk je správně znečištěn, vše je utlumeno, nic není čitelné. A zpomalujeme, loudáme se, ale stále se zlobíme a sousedi před námi zavírají potomky. Opět jsou tu klávesy, ještě jednodušší a stále se opakující a vše uzavírá další třískání z fabriky. Následující "Inhale Thorns" je více groovy, ale v podobném tempu. I na jejím konci dojde na chladný elektro-noise trip, který se na chvíli smrskne do tanečnější podoby. Třetí zásek "Retalation" se dokonce rozběhne, místy i sprintuje. Tuto čtyřminutovou rouhací praktiku má celou na svědomí basák Nigris. Pradávný kult Burzum je zase cítit na sto honů z "Season Of The Predator". Velmi líná záležitost, prohnilá a zkažená. Klávesy, které se pak přidávají nezní o nic míň burzumovsky a stále zde platí, čím jednodušeji, tím uvěřitelněji a hypnotizujme tedy.

 

Velmi uspokojivé dílo. Pro fans Burzum, Aborym a Diabolicum ideální možnost jak znovu propadnout beznaději či strojové tyraně. Bloodline 2003 = neúprosná záležitost na slušné úrovni. I po letech.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky