Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blue Hummingbird On The Left - Atl Tlachinolli

Blue Hummingbird On The LeftAtl Tlachinolli

Bhut23.2.2019
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Aztécký black metal se vší naštvaností, která ke staré křivdě patří. Špinavý a hrubý, stejně jako chytlavý a opojný. Nehledejte barevné pasáže, nehledejte libé zvuky, vše je totiž náležitě zlé a tvrdé.

Eduardo Ramírez je člověk, který má tuze rád tajuplnou tvorbu hudby s mystickým přesahem. Je členem hned několika projektů, které spojuje pod společenství Black Twilight Circle, v jehož čele stojí. To je okruh lidí, které nejen že spojuje určitý úhel pohledu na muzikální směr, ale i historie vlastních kořenů a s ním spojená filozofie. Můžeme v tom najít paralelu na Inner Circle, Blaze Birth Hall nebo Les Légions Noires. Eduardo však postavil základy na dávných jihoamerických kulturách, odkud také pochází. Proto se spoustu kapel, které BTC sdružuje, jmenuje dle původních názvosloví Mayů, Aztéků i jiných civilizací. Jmenovat můžeme kupříkladu Kuxan Suum, Tukaaria, Muknal, Volahn a další. My si však nyní povíme něco o kapele Blue Hummingbird On The Left, což sice není původní název, ale zkuste si zapamatovat a správně vyslovit originál: Huitzilopochtli. Toto slovíčko jest jméno jednoho z nejvyšších aztéckých bohů, které se dá volně přeložit asi jako modrý kolibřík po levici. Pro úplnost ještě doplním, že to byl bůh války, lidských obětí a slunce. Zároveň to byl patron původního města dnešního Mexico City, tedy Tenochtitlanu, respektive dnešní Mexico City bylo v dobách kolonizace násilně postaveno na jeho ruinách, které dobýváním vznikly.

 

Ale dějepis si nechme na jindy, spíše berme v potaz fakt, že kapela Blue Hummingbird On The Left staví svou lyrickou i hudební část na aztécké kultuře. To se celkem citelně odráží v hudbě samotné, která krom živelného black metalu dokáže navodit indiánskou atmosféru, což je pro výsledek důležité. Soubor funguje od roku 2010, ovšem až s příchodem roku 2019 se konečně podařilo vystrčit ven velkou desku, které nese název Atl Tlachinolli. Tohle dílo pak vychází u celkem dobře známého labelu Iron Bonehead Productions, který pod sebou sdružuje nemalý počet vskutku agresivních blackerů. Tím pádem skvěle zapadá do příslušné stáje a jedinec neznalý kapelní tvorby, ale za to zběhlý v jejich katalogu, si hned může lépe dát do souvislostí muziku, kterou tahle kapela dělá.

 

 

Tou je velmi syrový a až militantně naštvaný black metal. Drobný přesah pak občas tvoří lehké melodie a hlavně indiánské halekání. Díky oněm vokálním kreacím se mi protnula vzpomínka na album Exuvia od The Ruins Of Beverast, kde lze určitou hudební podobu rovněž vystopovat. Ovšem mnohem více muzika modrého kolibříka čerpá z norského blacku a mnohdy citelně slyším odkazy na Darkthrone. Na tom přece není nic špatného, takže jen houšť! Co se mi líbí asi nejvíce a co mě dostalo opravdu fest, jsou některé riffy. Obzvláště ten, který zaslechneme v pátém songu Rain Campaign, to je vážně skvost, který mě neskutečně baví. Jinak se to tu tluče v rychlejším tempu, kde správně vyniká ta naštvanost z kolonizace, zničení dávné kultury a jiných násilností, které nyní mají jasnou podobu a lze je pojmenovat. Ten vztek je z desky patřičně cítit, takže obavy z utahaného materiálu mohou jít v klidu stranou.

 

Na jednu stranu se tu bavíme o celkem slušné jízdě, která dokáže se člověkem zatřepat, ale je to i úskalí, které ne každému sedne. Je to, pravda, lehce tradiční black metal s novodobějším zvukem, ale pořád jde o divoký bordel, se kterým se dá vypořádat mnohdy poněkud složitě. Však, kdo trošku znáte ostatní položky stáje Iron Bonehead, tak asi tušíte, kam tím mířím. Ostatně, pokud je znáte a líbí se vám, nebudete mít problém ani s touhle aztéckou větví a pochopitelně to samé platí i naopak.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

s. / 26.2.19 2:50odpovědět

na živo mile překvapily a byla to smrt, společně s VOLAHN, DOLORVOTRE, ARIZMENDA koncert roku 2018 a výše recenzovaná deska je čistě zlo

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky