Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - 777 - Sect(s)

Blut Aus Nord777 - Sect(s)

Sorgh1.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Dle mého názoru se nejedná o nijak zásadní album, minulá fošna Memoria Vetusta se mi líbila víc, bylo to moje pochopení tvorby šílených frantíků. Avšak v rámci stylu a toho, co fanoušci očekávají, se nejedná ani o krok stranou. Slušně zvládnutá práce.

Není čas na planá slova, na nějaké úvody. Podobné případy vyžadují přímou odpověď na výzvu. I nyní přejděme k aktuálnímu jádru pudla, protože nás nečeká nic hezkého, tak ať to máme z krku. Se mnou v zádech je totiž zpět čiré zoufalství. Do ticha evakuovaného pobřeží znějí vážně míněná varování a doporučení. Hlasy stovek sirén nesoucí se nad zálivem technologického odpadu tlačí do uší cosi o konci, tmě, zapomění. A hlavně radiaci…

 

Nová deska francouzů Blut Aus Nord mě bez varování mrštila na druhou stranu světa. Do země vycházejícího slunce, kde ovšem jasné dny celkem nedávno zapadly. Přírodní katastrofa, poškozená elektrárna Fukušima a album 777 Sect(s) se mi v hlavě chaoticky spojilo v jeden dokumentární film popisující tuto japonskou křeč.

 

Blut Aus Nord jako obyčejně holdují apokalyptickému pojetí blackmetalu, kde není místo pro žádný temný romantismus, epično ani mystiku. Vše je oděno do chladného kovu, omotáno potrubím, rozbitým sklem pachem hořících plastů. Nikde ani potkan, ani krtek. Album, ač spíše pojednává o věcech víry, antikřesťanském pojetí světa a boření vatikánských mýtů, toho s Fukušimou moc společného nemá, avšak není těžké si k tomuto běsnění promítnout japonské vize. Temný soudtrack anabázi jaderné nehody a následným záchranným pracem.

 

Jednotlivé skladby nazvané jednoduše Epitome IVI, bychom mohli pochopit jako stručný výtah událostí tak jak šly za sebou.

 

Epitome I je kalba, země se právě chvěje, vše se bortí a kdesi v oceánu se zvedá olbřímí vlna, která zcela dorazí zatím jen částečně poškozenou infrastrukturu. Je jako ta devátá, co zavírá mdlá ústa na věky, jak trefně vystihl poeta Viktor Dyk.

 

Epitome II je mučivá instrumentálka, pomalu se valící nehostinou, náhle měsíční krajinou. Škody může přehlédnout jen průzkumná helikoptéra vznášející se na poničenou oblastí.

 

Od Epitome III dál již v mé fantazii probíhají záchranné práce. Zuřivé a někdy zoufalé výrazy šikmých očí za zorníky ochranných masek jsou výmluvné. Industriální hlomoz diktovaný kulometnou bicí palbou načrtává pohyb v troskách plných kouře, páry, sebevražednou snahu eliminovat zkázu.

 

Čtvrtá, skoro dvanáctiminutová skladba Epitome IV, je kombinací rychlých chmurů a pomalejšího přemítání nad stavem věci. Tupé bušení bicích zadusává v mozku schopnost nahlédnutí následků jaksi ze strany, vše je příliš blízko a nikdo nezná rozměr tragédie.

 

Epitome V a VI jsou již nástavbou toho co bylo. Pětka by mohla převyprávět úvod tragédie, závěrečná šestka je lepší,občerství neslyšeným rifem, ale po masáži předchozích fláků je toho na člověka dost. S díky vypínám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky