Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bodyfarm - Dreadlord

BodyfarmDreadlord

Sorgh13.5.2020
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Vydejme se alespoň virtuálně do kolébky svérázné větvě death metalu, která svět obohatila o celou řadu masakrózních děl. Navštivme Bodyfarm a tlejme.

Gorefest, Thorium, Severe Torture a řada dalších. Nahrávky z Nizozemí s sebou nesou jistotu v tom, že se nám dostane upřímné a poctivé brutality. Bez velkých cavyků se místní vlasáči a plešouni chytají svých nástrojů a kosí nás jako ženci při sklizni. Tamní scéna má své nezvratitelné jméno, které jí vybudovaly mnohé úspěšné smečky. Z jejích kořenů vznikla v roce 2009 kapela Bodyfarm, kovaní řízci v černých křivácích přísahající na klasická díla. Tato vášeň je v jejich muzice silně slyšitelná, proto osloví spíš většinově smýšlející smrťáky než ty, kteří hledají nové cesty k zániku.

 

Název kapely mě přivedl na velice zajímavou věci, o které jsem už kdysi slyšel. Jde o výzkumné hřbitovy, kde se těla mrtvých dárců nechávají tlít za různých podmínek. Sledují se posmrtné změny, entomologové žasnou nad koloniemi hmyzu okupujících páchnoucí torza a celé to slouží např. kriminalistům k určení doby smrti apod. Vstup do těchto areálů je samozřejmě bedlivě střežen a na místo vrátných se vybírají opravdu svědomití jedinci. Český školník nebo vrátný by mohl závidět.

 

Jejich zatím poslední album nazvané Dreadlord si fanoušci mohli pořídit už loni v září, ale pro řadu dalších půjde o novou záležitost vhodnou k inspekci. Deska na rozdíl od zmíněných výzkumných hřbitovů obsahuje nepáchnoucí a často velmi pěkné sequence deathmetalového umění. Náš přísný pohled hned ze startu podlomí devastující žně, které se vyhrnou bez přípravy a od první skladby tak jedeme ve svižném tempu. Album je takové čerstvé a má daleko k záhrobním rituálům, kde se guturální chropot mísí s hukotem kanálních proudů. Mnohdy nemá daleko k tomu, aby se s trochou snahy dalo zapasovat do krabičky melodického deathu. Je to jiná liga než klišovitě omílaní Švédi, ale horší rozhodně ne. Chybí tam severské stopy melancholie, o to víc je to album krvežíznivé. Že ani v podobném masakru není třeba zapomínat na romantiku, potvrdí třeba akustická instrumentálka Eternal. Bodyfarm jako lucerna svítí na cestu melodického přítmí, ve kterém se schyluje k něčemu nepěknému. Snad je dobře, že celá produkce je servírována přímým a jasným způsobem. Zvuk, zpěv ani nástroje se nedusí v hlubokých nánosech ať už úmyslného nebo spontánního bahna a zní velice čistě. Naladěno je poměrně vysoko a kvílící kytary bych se nestyděl zakomponovat do leckterého černým kovem načichlého díla. Dreadlord si z blacku drobátko bere, ale dělá to s citem bez toho, že by se černý element projevil na první poslech. Klene se s tichým vzdorem nad rozpínavostí dominujícího žánru a jen občas vsune do kompozice neposedný pařát (skladby Dreadlor, Angelreaper). 

 

Osobně toho v hudbě Bodyfarm moc vzrušujícího nevidím, ale nemůžu zasklít fakt, že se dobře poslouchá. Bez nutnosti velkého soustředění jde o jízdu strašidelným zámkem, kde už znáte každého bubáka. Je to klasika, která kombinuje střední tempo s předvídatelně melodickou náplní a nemá za úkol nic víc než troškou hluku poškádlit sousedy. Samozřejmě si to užijete, ale v hodnotovém žebříčku jde o průměr. Na závěr je třeba se rozloučit. Ne spolu, ale se zpěvákem a kytaristou Thomasem Woutersem, pro kterého bylo album rozloučením jak s kariérou, tak se životem. Zanedlouho zemřel na rakovinu. R.I.P. 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky