Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bong-Ra - Black Noise

Bong-RaBlack Noise

Victimer14.2.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Hustá i zvráceně rytmická zvuková hmota Black Noise.

Zapomeňme na bílý šum, nechme rozeznít ten černý. Konfliktní frekvence a protichůdnou dynamiku. Black Noise je něco jako mnoho disonancí naráz, ale také dystopií páchnoucí industrial metal křížený s breakcore music. A v neposlední řadě nové album nizozemského projektu Bong-Ra. Album, jehož oficiálního vydání se u renomovaných Debemur Morti dočkáme přesně za týden. Ústřední personou tohoto experimentu je Jason Köhnen, muž bohaté minulosti nejen u svého souboru, ale také hudebník, který je například členem sestavy doomových Celestial Season. Dalších x spolků a respektovaných jmen napříč scénou, u kterých se tento pán zdržel, lze bez problémů dohledat na příslušných místech. My ale pojďme společně vzdorovat černému šumu.

 


Black Noise je experimentální deskou na pomezí industrialu, doomu a breakcore s hustým a neúprosným zvukovým stiskem. Nedá se říci, že poslech nebolí. On bolí, musí. Svět není v pořádku a v pořádku není ani materiál alba Black Noise. Dystopicky průmyslový a zvrhle taneční. Explodující a plný těžkých okamžiků. Dominuje zkreslení a spousta efektů, zmar i dusavá rytmika. Všeho je natlakováno na jednom místě tolik, že unést vše najednou není pro každého. Můžeme to celé brát jako hustou zvukovou avantgardu, lomozící tunu černého kabelážního bordelu, z něhož co chvíli vyskakuje ven nepolapitelný breakcore. Mechanika je nervózní, rytmy splašené, ale i utahané a unavené. I když jsem na podobné záležitosti z minulosti vybaven, masáž Black Noise není lehké obsáhnout. Ve chvíli, kdy se zdá, že to půjde, přijde moment, který všechno rozbije. Má to tak ale být, je to Black Noise.


Album nadimenzované, místy přehrávané. Rozhodně šílená porce zvukových kolapsů a možností, jak se vystavit zkáze moderního světa. Black Noise je odpovídající název pro to, co se děje v jeho drážkách, nebo co vysílají jeho sondy. Je to moderní stroj vykazující jistou obdobu poruchy nebo přeprogramování. Ta hustota je ubíjející. Přemnožená kybernetika. Na jedné straně mi to celé přijde trochu teatrální, na té druhé upřímně temné a bezvýchodné.


A určitě se cítím líp v místech, kterým dominuje tuhá tma a chuť zastavit život. S krutou unylostí kázat zánik a působit hodnověrně. Majestátně a kontaminovaně. Je to jako nemoc. Nemoc dnešní doby, kdy je člověk vystaven tolika tlakům a pokud si je připouští, může to dopadnout špatně. Black Noise je zkažený a ztracený kus dnešního světa. Album, které ho po svém definuje. Jeho pomalejší, až klasické industriální kusy si umím užít. Ty překotnější a naspeedované mi tolik nechutnají. Tady mi ty experimenty přetékají a už je nezvládám zachytávat.

 


Celkový dojem z alba je roven experimentální, energické i depresivní tmě. Dvěma stranám mince v jednom dystopickém příběhu. Pasáže, které mi nějakým způsobem evokují fabrikální umění P.h.o.b.o.s. nebo Red Harvest, jsou mi po chuti. Ovšem Black Noise není jen o nich. Albem proudí těžko zvladatelný tok adrenalinu a umělecká chuť ho vydráždit na maximální míru. A právě to mě nechává chladným. Pro průmyslové modernisty, kterým nevadí stálý tlak a bolest hlavy z ostrého zvuku - těmto lidem lze album doporučit. Ti pokornější budou nejspíš vystaveni přílišnému vypětí a dlouho se nezdrží.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky