Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Borgne - Y

BorgneY

Bhut28.3.2020
Zdroj: CD //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Borgne rozdali špinavé karty, které smrdí vyjetým olejem a kolomazí. Horký dech továrních komínů otevírá chřtán a plive síru a strusku jménem Y. Tohle si nenechte ujít, pokud vás baví těžkopádné industriální rytmy v kombinaci s hutným black metalem.

Neodvažuji se sahat do historie kapely Borgne, natož pak srovnávat její dílčí kousky s tím aktuálním. Po desce Y jsem sáhnul jednoduše z prosté zvědavosti, kterak zní industriální black v zahraničí (konkrétně ve Švýcarsku) a taky proto, že metalové archivy odkryly identitu tvůrčí dvojice této nahrávky, kde se vedle hlavního strůjce, který si říká Bornyhake, tetelí dívčina Lady Kaos, která dle uvedeného zdroje vystupuje živě s uskupením Asagraum, které mám vcelku ve velké oblibě. Takže jakožto dříve hudbou Borgne nepolíbený novic vstupuji do jejich chladného chrámu.

 

Patetická slova, která jsou svým způsobem kýčem i okázalým majestátem vzdávající hold, nevolím zcela nahodile a bezúčelně. Black metal s sebou vždycky nesl trochu té košatosti, jakkoliv syrově a primitivně mohou jeho větve znít. Vždycky tam cítím něco, co člověka zkrátka nutí přemýšlet trochu ve fantaskních úrovních a utvářet prostředí, kam by takové tóny zcela snadno zapadly. Industriální odnož žánru je toho zářným důkazem, a tak vzpomeňme tuzemské spolky, které se v jednom momentě věnují důlnímu inženýrství a vše s ním spojeným, tak jiný pramen zase vyzdvihuje pozapomenutou historii Kladenska. No, a právě posledně vzpomínaná tvorba Gorgonea Prima není vůbec daleko od Y. Totiž, abyste pochopili tok mých myšlenek, tak náboj a energie zuhelnatělých továren se stejně dobře odráží v muzice Borgne. Ačkoliv připodobnění obdobně neznalému čtenáři však ještě nedosáhlo svého cíle. Spíše jde o určení azimutu kudy hledět. Daleko větší podobenství vidím jednoznačně v umění Darkspace (kteří v současnosti trestuhodně mlčí, neboť poslední deska z roku 2014 nebyla v jejích měřítkách z nejlepších a od té doby historie volá po nápravě). Smysl najdete v té nezemské plošině industriálních rytmů a elektronických ruchů, které desku při odzbrojení od strun zavanou do jasného ambientu, či jemu podobných dálav. Rozdílem bude větší vzteklost a hlavně vokální projevy, které u krajanů z temného prostoru chybí, či lépe řečeno nejsou používány. Zkuste si to srovnat, já tam ty náladové prvky prostě cítím.

 

 

Stejně tak lze v hluboké a tmavé tísni zvukových záznamů Borgne vyhledat i prvky trochu odlišné. Třeba závěr posledního songu mi jednoduše vyhmátl v paměti vzpomínku na Obscure Sphinx, protože podobný druh atmosféry dokážou spolehlivě nastavit i oni. A ačkoliv jsou obě kapely z jiného kouta Evropy i hudebního smýšlení, mají v sobě jisté styčné body, které lze prolínat. Ve výsledku se však bavíme o jisté tajuplnosti a napjatém očekávání, protože to je právě přísada, kterou mají všichni doposud jmenovaní interpreti zaručeně zakořeněnou ve svém vlastním vyjadřování. Ale zanechme srovnávání s jinými a zaměřme se raději na hlavní podstatu alba Y.

 

Tak předně se mi nelíbí obal. Jednoduše proto, že jsem ho už určitě někde viděl. Dlouhou dobu jsem strávil pátráním, kde tomu tak bylo, ale jaksi se nepodařilo shodu dohledat. Ale sundal bych roušku z úst za to, že jsem to někde už viděl. Pátrání pokračuje, nicméně do té doby si můžete užívat tu zvláštně hnusnou pachuť, kterou mučená osoba vyvolává ve vašich útrobách. Původní obrázek však měl zaručeně obě paže vodorovně, takže aby došlo k dobrému propojení názvu desky a obalu – musel šikovný grafik drobátko ramena týrané oběti vykloubit.

 

 

V muzikantském směru jsem nastavil mantinely snad dobře. Čili jedná se o industriální black metal s těžkými prvky ve svém jádru. Je to větší hmotnost, větší tlak na psychiku a větší hloubka. Pokud si tedy dovedete takové veličiny představit v hudebním pojetí. Má to zvláštně drásavý charakter, který neukazuje pěkné a líbivé momenty, ale jen ty černorudé kontury, které vznikají ve fantaziích. Tomu všemu dopomáhá i délka písní, která se často blíží desetiminutovým plochám. Ostatně důkazem budiž délka alba cca 66 minut o sedmi skladbách. Výtečné však je, že nedochází k monotónnímu odklepávání jakéhosi temného ambientu, do kterého kdosi vmíchal kytarové hutné riffy. Tohle má jasný děj, v rámci možností barvitý průběh a jasně danou úlohu vystřelit mysl pryč. Nikoliv do výšky, ale do hloubky. Řezavý vokál patřičně skřípe o kovové podloží kytarových podkladů a elektro/industriální obohacení funguje jako životodárná tekutina, která se prolévá skrze jednotlivé minuty. Přesto všechno je to mrtvá hudba (v určitém slova smyslu), která nemá za úkol těšit, ale zmařit úsměvy a s čelem vzhůru hledět vstříc postapokalyptickým zítřkům. Nechte se potopit do jejích hlubin.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Roland / 28.3.20 14:31

https://www.google.com/search?q=Deadlife+%3E+Porphyria&sxsrf=ALeKk01B_8qkHLu0phynbrF3Z1OjdLRZYA:1585402204353&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=2ahUKEwiKtN25o73oAhUQ-qQKHTCMCX0Q_AUoAXoECBQQAw&biw=1920&bih=966

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 24.11.20 23:16odpovědět

U Borgne mi ten tovární smrad čadící do lesa vyloženě ladí. Není to žádná vnucovačka, ale správná špína. Celková tvář desky má svoje mouchy, ale ten feeling je v pořádku.

Roland / 28.3.20 14:31odpovědět

https://www.google.com/search?q=Deadlife+%3E+Porphyria&sxsrf=ALeKk01B_8qkHLu0phynbrF3Z1OjdLRZYA:1585402204353&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=2ahUKEwiKtN25o73oAhUQ-qQKHTCMCX0Q_AUoAXoECBQQAw&biw=1920&bih=966

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky