Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou desky, na které se prostě těšíte, až si je pustíte. Speciální věci, které jsou pro speciální příležitosti. A když je posloucháte, nic u toho nelze dělat, jen poslouchat a užívat si to. Deska O ptácích a rybách z roku 2018 je přesně takovou deskou. Uslyšel jsem ji poprvé na webu vydavatele Indies Scope a od té chvíle mi doslova uhranula. Moje cesta k získání desky nebyla jednoduchá, cítil jsem totiž, že mi nebude stačit ani zakoupený digitální formát. Z desky jsem cítil něco nevšedního, co se tady hudebně prostě neděje. Nakonec jsem oslovil přímo Kateřinu Göttlichovou, kterou patrně lze považovat za „vůdce smečky“. Slovo dalo slovo a CD jsem za tu dobu poslechl opravdu nesčetněkrát. Mé dojmy z desky, která je sice už dobré dva roky stará, jsem se rozhodl nasdílet všem folklórně laděným zvědavcům. Zároveň jsem rád, že jsem se strefil do ideální doby, kdy kapela rekapituluje své hudební působení a vydává desku Bestiále.

Deska, která má na svědomí třetí místo v prestižním mezinárodním žebříčku World Music Charts Europe, nemůže být tak úplně všedním zážitkem. Je až k neuvěření, jakou obrovskou silou dokáže hudba BraAgas působit. Ta deska je čistá, jako voda v horské bystřině a pestrá jako rozkvetlá louka, kterou se klikatí. Když se zaposloucháte do slov, odkryjete syrovou lyriku moravských písní, která se do vás zatne jako studená čepel.

Kapela nepochází z Moravy, je z Prahy a před touto deskou nenahrála žádné album v českém jazyce. Její desky jsou přepestrou směsí židovské či balkánské muziky, už na první desce zazněla Okcitánština (forma románského jazyka). Kapela se nikdy nebála hrát na velké množství nástrojů, kterých za svou historii vystřídala velkou spoustu. Nakonec se nechali přemluvit a s velkým respektem (slovy Kateřiny přesněji „s velkou pokorou a strachem“) nahráli 13 skladeb, které vybírali ze starých lidových písní podle zpěvníku Františka Sušila (vydal sbírku pod názvem Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými). Ten zpěvník obsahuje okolo 2400 děl, což už je hodně látky k zamyšlení. Originálním je v tomto případě to, že BraAgas se nevzdali svého původního nástrojového obsazení a nahráli tyto písně se svými nástroji (které rozhodně nepatří do rejstříku moravských lidových - tradičních nástrojů), což je věc vpravdě nevídaná. Protože posloucháte kompletně přearanžované staré moravské písně s nástroji, jaké by tam nikdy nemohly být použity. Písním to dává zcela jinou hloubku, hrubost, důraz. Intenzitu. Zvukově úžasně vyvážená deska, jakou si lze doslova fyzicky prožít.

Každý, kdo folklórní písně zná, ví, že textová složka je velmi důležitá. A že i na první poslech skočná a vesele znějící píseň může textově drtit posluchače, až sotva popadne dech. Folklórní písně poslouchám už něco přes 20 let, začínal jsem v té době mimo dalších na fenomenální Dáše Andrtové Voňkové, proto leccos ustojím. Prastaré legendy, to nejsou pohádky pro děti. Ve své upřímnosti a naléhavosti se jim dnes nic nevyrovná, jakákoli moderní „krutá“ pohádka je proti bájím ze starých časů k smíchu. Příběhy okolo ptáků a ryb mnou přesto mnohdy docela hnuly, většina z nich má v sobě nemilosrdnou krutost. A kapele se podařilo naprosto přesně podpořit texty výběrem vhodných nástrojů, které v příbězích zaznějí. Až zde jsem pochopil, že když se to umí podat, lze podpořit starou moravskou píseň netradičně hrou na dudy nebo nyckelharpou. V písni „Janek můj“ si myslím, že slyším i didgeridoo. Paleta dechových nástrojů je impozantní, některé rytmické pasáže bych spíše čekal u perského (nebo všeobecně blízko-východního) folklóru. Přesto se vše výborně doplňuje.

BraAgas dokázali vytvořit skutečně úžasnou desku, která mi přijde paradoxně pestřejší než zbytek diskografie (která snad nemůže být barevnější). Je to deska čistá, zvukově dotažená a producentsky neuvěřitelně zmáknutá. Že vzbudila v zahraničí opravdu velký poprask, to se vlastně nelze divit. Nepůsobí jako velká deska, já jsem ale už na první poslech ucítil něco, čím mi tohle uhranulo. Za to kapele děkuji.

Jsou desky na pohodu, na odreagování. A pak, trochu dál vedle nich je jen několik kusů, které si prožijete. Tohle je jedno z těch děl. A neřeknu vám proč, to si musíte každý objevit sami.

Děkuji kapele za zaslání CD, fotky jsou z mého osobního foto - archivu