Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Brat - Manslayer

BratManslayer

Bhut17.11.2026
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Přímočará a plně funkční mašinérie na death/grindovou zábavu. Trochu obyčejného balastu, ale pořád svým způsobem přitažlivá náplň.

Tahle banda říkající si Brat na mě vykoukla ze Sparku, kde bylo pár zmínek, a já tak nějak prostě chtěl zkusit, jak to zní. Tak jsem si novinku Manslayer pustil, a když jsem odfiltroval takové ty srandičky okolo, tak jsem dostal docela příjemnou porci muziky, u které nemusím hledat jinotaje a nijak zvlášť se soustředit na průběh. Všechno běží přímočaře a svižně. Musím ale vypíchnout, že mě nejvíc oslovila jakási death/grindová archaičnost ve zvuku i stylu skladeb. Nějak tam v tom cítím ty starší kapely amerického ražení a nutno se přiznat, že je to poznatek poměrně příjemný a milý. No a taky mají za mikrofonem dívku, a není to žádná mužatka. Označit jí takto - jistojistě bude dotyčný padouch tématem dalších písní. 

 

Brat však mají vedle hudby ještě jednu zbraň, kterou se od řady podobně zaměřených spolků odlišují. Je jí vlastní estetika, nadsázka a koncept, jenž si pohrává s představou ženské pomsty. Skladby dokážou pracovat s groove chytlavostí, rytmickými změnami i krátkými melodickými motivy, které dokážou v tom správném okamžiku zaseknout a chytit spěchajícího posluchače za ruku se slovy: Počkej chvilku.

 

 

Hned po intru představená věc Aileen Wuornos nastavuje celkem jasná pravidla. Odkaz na americkou vražedkyni není náhodný a dobře zapadá do tematického rámce alba. Ten se, jak již bylo předesláno, točí kolem ženského hněvu, násilí a odplaty za příkoří. Jedná se prakticky o přímočaré prostředky. Krev, brutalita, černý humor a hororová obrazotvornost. Všechno je trochu přepálené, místy až groteskní, ale právě v tom spočívá podstatná část vesmíru téhle kapely. Ve Sparku psali cosi o tom, že je to pomsta panenky Barbie na Kenovi za všechno, co jí kdy provedl. Touto posloupností tak dochází i k vysvětlení obrázku na obalu alba. Zajímavé je, že album není pouze o fantazijním masakrování. Třeba Speculum Bleed si pohrává s gynekologickým hororem, Botchtox si bere na mušku posedlost plastickými úpravami a Media Slop se opírá do mediálního marastu.

 

Brat mají schopnost spojit poměrně primitivní hudební základ s výraznou osobitostí. Nehrají si na technické ekvilibristy, nezahlcují posluchače zbytečnými kejklemi a jejich ambice neleží někde v komplikovaných kompozičních konstrukcích. Chtějí být hluční, drzí, zábavní a nebezpeční. A většinou se jim to daří. Současně si ale uvědomují, že samotná brutalita nestačí. Proto mají jejich skladby potřebný tah, střídají polohy a dokážou nabídnout i několik momentů, co se zaryjí do paměti. Jde jim skvěle i pomalejší tempo, kde mi nejvíce evokují tu archaickou deathgrindovou scénu. Jinde třeba připomenou styl podobný starým Six Feet Under a tak podobně.

 

 

Je to prostá zábava s přesahem k zamyšlení. Deathmetalový jazyk opilovaný grindovými ostrostmi je příjemným zpestřením a zcela funkční zbraní. Hledáte-li něco k dobrému odreagování – pak to tady máte. Pokud chcete sofistikovanější materiál – hledejte jindy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

-eR- / 21.3.16 14:50

...po opravdu mnoha hodinách strávených s touto deskou souhlasím s hodnocením, ačkoli bych přidal tak o deset. :-) Proti drtivé většině podobně pojatých moderních spolků mě tohle baví podstatně víc, přičemž ale opravdu zamrzí, že už to není ten zlatej důl nápadů, co býval kdysi.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky