Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cataya - Sukzession

CatayaSukzession

Symptom31.8.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40
VERDIKT: Přišel, viděl a odešel. I takhle by se dal parafrázovat můj myšlenkový pochod k prvnímu albu slibně vyhlížející posily německé post-moderní metalové scény.

Cataya je kapela s poměrně krátkou historií a členy z Německa i Belgie. Po vydání singlu s pilotní skladbou Sombre Sommer (2015) přichází plnohodnotná sbírka se záhadným názvem Sukzession, kde do plochy téměř pětačtyřicet minut rozprostřela šestice muzikantů čtyři dlouhé skladby plné různých nálad a vlivů. Souhrnně lze mluvit o instrumentálním post-metalu, který klade důraz na melodie a rochní se hlavně v táhlých atmosférických vyhrávkách s rockovým nábojem. Nechybí ani bojovnější pasáže, ale jejich síla jakoby ještě nedosáhla ideální zralosti.

 

Po zvukové stránce je album čitelné a uspokojivě poslouchatelné. Metalové pasáže a celkový témbr mě sice čímsi odrazují (že by klávesy?), ale vesměs platí předchozí věta a hlubší úvahy o dynamických nuancích přenechám zkušenějším. Stran kréda kapely vytvořit unikátní hudební vizi sjednocením členů s různou hudební historií a z různého kulturního prostředí je pravda taková, že skladbami prolínají četné vlivy, které lze snadno zařadit. Slyším staré dobré The Seven Mile Journey, závěr třetí Ascended From The Depth nápadně připomíná ruskou Reku, trocha španělské Toundry a dalo by se mluvit i o všudypřítomných Godspeed You! Black Emperor.

 

Na to, že si Cataya svou cestu do první ligy teprve razí, má v ruce slušný materiál, kterému je třeba přiznat pestrost co do žánrového rozptylu a kvalitní instrumentaci. Na poli originality je to s kladným hodnocením na štíru pro jistou míru nevýraznosti. Kreativita však kapele nechybí a i přes většinové zaujetí melodickým plochařením umí přitvrdit jako v blastbeaty podbarveném závěru poslední Tal Sperre. Skladbám by ale prospěl větší kompoziční rozlet než jen věčná pouť za crescendy.

 

Na první album celkem solidní porce dobře zahrané hudby ovšem s nemalou dávkou průměrnosti a ohlížení se přes rameno. Ať už jde o inspiraci chtěnou či nechtěnou, proces hledání vlastního výrazu někdy zkrátka bývá vykoupen pomocnou berličkou. Výrazem se Sukzession blíží průměru scény, kterou jen o píď přesahuje. Doufám, že následující album bude zahráno na šťavnatější notu a i v případě artworku by neškodila větší vstřícnost k posluchači.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky