Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cattle Decapitation - Death Atlas

Cattle DecapitationDeath Atlas

Sorgh26.12.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Death Atlas se jmenuje nové album amerických stínačů dobytka Cattle Decapitation.

Masakrózní kombo Cattle Decapitation můžeme považovat za cokoliv, jen ne za falešně skromnou a upozaděnou kapelu. Když začnou hrát, tak jsou hernajs slyšet a je jich všude plno. Tenhle pocit mám s nimi spojený odjakživa, ale zároveň nepatřím mezi jejich kované příznivce, kteří čekají s kýblem na čerstvou porci hovězích vnitřností. Letošní album Death Atlas je asi prvním, ke kterému přistupuji s rozvahou inseminátora objíždějícího farmy v okolí.

 

Hluk a masivní nálož skvělého mixu, kterému můžeme říkat progresivní death metal, vás okamžitě vtáhne do hry. Silné melodie spolu s brutalitou vyvolávají živé obrazy krvavých scén, kde není místo pro soucit nebo váhání. Jsou to pestrá plátna. Co je však pro řadu lidí důležité, je fakt, že Cattle Decapitation nevyznávají ve své tvorbě chaos, ale mnohem lépe se cítí v mantinelech rozumných a logických postupů. Není proto těžké se orientovat a najít spoustu záchytných bodů. Každopádně poslech je opulentní a spolu s výživným názvem kapely jde o hudební masakr spojující v sobě několik blízkých stylů.

 

Výrazným a dominantním znakem alba, který nejde ignorovat, je atmosféra, která jde dva kroky za brutální kytarovou frontou. Valnou měrou se na ní podílí klávesy. Kdo by je čekal u tak brutální kapely? Jenže ono se pomalu ukazuje, že to s tou brutalitou není tak horké. Čím dál víc je cítit, že jde o bestiální nadsázku a dokonce bych si troufnul tipnout, že minimálně jeden z kapely je vegetarián, co přispívá o Vánocích na zvířátka v ZOO. Ale to pro skalní příznivce kapely určitě není nic nového. Skladby mají takový otevřený, vzdušný feeling, nikde není stopa po zaprděném studiu. Spíš si na řadě míst připadáte jako v nějaké moderní IT laboratoři, kde se vychovávají roboti na dojení a šteluje se jejich správný přízvuk, aby jim krávy rozuměly. Co chvíli na vás mluví zkreslené, umělé hlasy, dobytčí nervy konejší sterilní, ženský hlas z amplionu a vše vytváří dojem, že jste v těch nejlepších rukách. Leč realita může být jiná.  

 

Kdo kapelu poslouchá, ví, že zpěvák Ryan má vskutku hovadský hlas a jeho ryk by dokázal splašit stádo bizonů. Jeho brutálnímu growlingu nelze nic vytknout a patří k zlatým pokladům alba. Těžko ale zkousávám tu druhou, skoro stejně často používanou polohu, kterou bych použil asi  jen v případě, že mi někdo šlape do varlat. Doufám, že nic tak strašného Ryana nepotkalo, ale z toho zoufalého, mňoukavě melodického hlasu teče duševní choroba. Najednou se z deathmetalového hájemství dostáváme na kraj nepříjemné, heavymetalové šaškárny, která sice zůstává za masivní bariérou jatek, ale její kňučivé echo doléhá až k nám. Toto je jediný a výrazný neduh, se kterým se kapela bohužel pro mě ztotožňuje. Jinak nemám výtek a Death Atlas mi vyladil vánoční náladu hezky do purpurova.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Láďa / 9.4.20 20:02odpovědět

Super.

Butcher / 8.1.20 7:49odpovědět

Je to deska roku. Travis je vokální chameleon !

Corvus / 7.1.20 12:27odpovědět

Pro příště doporučuji si o kapele něco nastudovat... Když už o ní píšete. Například si pročíst texty a postoje kapely vůči zvířatům, ekologii... Touto optikou všechna ta "purpurová, silácká souvětíčka" vyznívají až trapně komicky. Ale jinak nic proti ;-)

Jirka D. / 26.12.19 21:47odpovědět

... a všimli jste si, že v závěru intra se říká "Milí přátelé, přejeme vám vše nejpčí"? (min 1.54 až 1.56)

Coornelus / 27.12.19 9:20odpovědět

Jj. Je to tam. Pamatovali i na nas... Pain jsem poradne nikdy neslysel a nehodlam na tom nic menit. Tam mi - klaun- prijde vsechno.

Coornelus / 26.12.19 20:03odpovědět

Ahoj, zajímavá deska. Mě to pocitově hází někam k Anaal Nathrakh - Vanitas. Ale ten klaunskej vokál... mám to úplně stejně.

Jirka D. / 26.12.19 21:45odpovědět

Mě ten jak píšeš klaunskej vokál pořipomíná Pain, takové trochu nasupenější. A vadí mi úplně stejně...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky