Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Chaos Echœs - Tone Of Things To Come (EP)

Chaos EchœsTone Of Things To Come (EP)

Bhut14.2.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Z popela Bloody Sign vzniká, dle názvu posledního počinu, nová bestie Chaos Echœs. Svůj zjev nám hned neukáže. Nejprve pohne s myslí a pak teprv představí své jméno. Geniální šílenost.

Tiše… slyšíte? Ach, ano. To je ono. Jak z ticha nenápadně vyplouvá. Graduje. Je blíž, stále blíž. Cítíte ten závan? To je ono. Teď se vás dotkne. Jen klid. Srdce buší ostošest. Rituál graduje. Máte strach? Všude je tma, ticho, jen světlo svící prozrazuje, co se tady děje. Stojíte v kruhu, na stěnách jsou podivné symboly a v rukou třímáte kalich s krví. Vaše ústa počínají monotónně odříkávat magické věty. Opět vše graduje. Je tu. Povedlo se. Nervozita střídána touhou po poznání a deviantským vzrušením. Mozek selhal, utíkáte pryč z rituálu, jež nedoznal svého konce. S bláznivým dojmem se skrýváte v tmavém koutě daleko od místa činu. Před čím prcháte? Ale ono je to všude. Dohnal vás. Jste sklíčení v rohu. Blíží se, pomalu pluje prostorem. Šmouhy a divné kontury. Nemá tvář, tělo, nic. Souhra stínů? Dost možná. Je těsně před vámi. Proplouvá vaším tělem, do vaší mysli. Záblesk, ostrý zvuk, mdloba…

 

Z osidel Chaos Echœs nelze uniknout. Je to démon vyvolaný z hlubin světů dávných s nejistým cílem a účelem. Šílený mág si chtěl cosi zkusit. Zešílel ještě více. Pozorujete hladinu vody. Jak je klidná. Náhle se začne čeřit. Čím dál víc, vaří snad? Tu z ní cosi vyskočí. Neustále se opakující děj. Hlava nerozumí divadlu před svým zrakem. Tělo se zmítá, padá do mdlob. Nervní záškuby, posmrtná křeč? Není úniku. Tuhle cestu je třeba dojít do samotného konce.

 

Chaos Echœs má neuvěřitelnou moc uhranout a vtáhnout do vlastní režie. Nepředvídatelně diriguje budoucí kroky a rozpoložení mysli. Při prvním setkání, nebudou všechny otázky zodpovězeny. Proces je třeba opakovati vícekrát. Až pak se dostáváme k jistému zábradlí, jehož se je možné přidržet, ovšem je příliš vratké a mnohdy z rukou vyklouzne. Stáváte se svědky nemocné přehlídky nesourodých tónů a nálad. Potkáváte staré dobré známé jako třeba Blut Aus Nord, či Portal. Ale jejich stín brzy mizí. Svištění biče Chaos Echœs má svůj specifický charakter. Ojedinělé nutkání trýznit přítomné. Pocuchat nervovou soustavu a řádně pohmoždit mozek, aby se snad nestalo, že kdosi vyvázne bez újmy. Neodmítejte nabídku silného pití. Možná po sklence sami zaprahnete. S úžasem v očích, ze kterých se mnohým budou velkými proudy řinout slzy, sledujete koloběhy bez konce a začátku. Neustále vrstvení, rozvíjení, kombinování. Vše s nejistým a nepředpokládaným vyústěním. Těžko popisovat nepopsatelné a neuchopitelné. Kvílení kytar tu mučí, jinde zas hladí a támhle nervně dráždí. Pravý kolaps ale jakoby nenastane. Vždy je situace vyhrocena do téměř nejzažší možné hranice, od které bleskově odstoupí, či utichne docela. Těžkotonážní balík této hudby nemá rozměrů ani jiných pramatek. Nestáhnete jej páskou ani nesvážete folií. Nechce být poután, svazován a nechce někam patřit. Jedná se o čisté zjevení, podobné nečistému rituálu. Pojednou se vynoří, mučí mysl a trýzní duši. A v nestřeženém okamžiku se vytratí úplně.

 

Procitáte na špinavé zemi v temném koutě. Bytost, jež vás provázela je pryč. Podivné hlasy taktéž. Že by rituál kdosi ukončil? Sbíráte své tělo a přemýšlíte, jak dlouho tu ležíte. Bylo to vše jen snem? Nepochybujte, neb si vás najde znovu. Dobrovolně konejte nakázané úmluvy. Nechte se tepat a mysl zešílet. Bude to krásný pocit. Chaos Echœs vám budou hrát na cestu. Mají proto zvláštní cit. Vědí, co činí, ačkoliv se tak nemusí zcela zdát. Geniální šílenost!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 14.2.13 6:37odpovědět

Týjo, dostals mě, Bhute! Málem jsem si polil klávesnici ranní kávou... hu

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky