Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trance of the Undead / Chaos Perversion - Trance of Perversion

Trance of the Undead / Chaos PerversionTrance of Perversion

Garmfrost21.4.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Hnusné, nepříjemné a zvěrské je společné album dvou odporných projektů. Oba pojí upřímná zlovolnost a uvěřitelnost. Také schopnost vytvořit sakra dobrou atmosféru, která pohltí jakékoliv pochyby.

Je libo trochu black/deathu z Brazílie nebo Chile? Nebo z obou zemí? Polský podzemní label Godz ov War Productions si přichystal zajímavé split album řádně chmurné dvojice interpretů z řad toho nejodporněji znějícího extrému. Oba spolky, respektive projekty dvou třicátníků, produkují různé pohledy na peklo umělecké i filozofické. Nejedná se o divočárny raubířské, spíše temně meditativní. Milovníky mainstreamu, ale ani příznivce tradičněji znějícího blacku či deathu ani jedna strana mince Trance of Perversion neuspokojí. Jejich styl je poměrně daleko od čistých produkcí a jasných riffů. Přičemž se nedá říct, že se jedná o amatérismus či barbarský underground. Koho neodradily moje slova ani první tóny alba, nechť se pustí do dalšího čtení i opakovaného poslechu.

 

První polovice Trance of Perversion patří brazilskému projektu Trance of the Undead, za kterým stojí multiinstrumentalista Trance of the Undead. Úvod příspěvku Trance of the Undead, skladba Retribution for the Dead (Astral Punishment), je devět minut dlouhá expozice násilí, temnoty a meditativních hlubin. Atmosféře songu odpovídá hnusná produkce, ve které je ovšem slyšet každý detail. Hluboké growly se sbíhají ve screamech, šepotech a šílených deklamacích. Většinové tempo skladby je divoce vedené. Kytary nejsou virtuózní, ani nehrají hlavní roli. Tou nejsou ani bicí či klávesy. Vše je rovnocenné. Ve skladbě jsou použity samply z mysteriozního filmu Poslední vlna z roku 1976. Také následující Grave Sacrament MMXXIV pokračuje v nastaveném stylu. Song je o dost extrémnější a přímočařejší. V náladě vnímám lásku k hororovým soundtrackům. Alespoň si to myslím a z muziky Trance of the Undead cítím. Rituální rytmy podpořené tu a tam tympány (myslím si, že jsou to ony) pomáhají skladbě umocnit duchovní vytržení. Po letmém ohlédnutí za předchozí tvorbou projektu je zřejmé, že se jedná o diskografii různých split alb, EP a jednoho full-lenght alba dobře vyváženou. Píšu si do deníčku!

 

Chaos Perversion je z trochu jiného soudku. Tedy ne hudebního, skladby navazují na znění příspěvku Trance of the Undead. Jsou více hrubé až surové. Jedná se o projekt jistého Flaurose U., který využívá různé hosty. Zde mu pohostinně pomohl Trance of the Undead, který se zhostil ambiencí, kláves, mixu i masteringu. Bicí nahrál jistý Juan Cancino a vokálů Alex Sick Insulter. Neznám nikoho. Stejně jako Trance of the Undead, i Chaos Perversion použili samply z filmu. Ve skladbě Entangled by the Roots of Death zazní samply z hororu Dead of Night. Chaos Perversion je stylově podobný Trance of the Undead. Také znásilňují starodávný death metal s black metalovou černotou. Více než prvně jmenovaní mi evokují starší počiny Grave Miasma, Temple Nightside atd. Chaos Perversion jsou však divočejší. Nebojí se ponořit do opravdu hlubokých propastí zlých emocí. Styl obou skladeb Chaos Perversion mi sedí víc než Trance of the Undead. Práchnivějící zvuk, zdivočelé rytmy a humusácký growl dobře sedí do nekromantských nálad, návratu mrtvých mezi živé a jejich ubližování blízkých. Entangled by the Roots of Death vás flákne přes tlamu a vtáhne do nehezkých rituálů. Vokály jsou stejně nelidské jako instrumentální teror. Popisovat to, co se zde děje, není zrovna nejlehčí. Těch pár akordů a rytmických variací slovy nelze vystihnout. Chce se mi řvát. Nejšílenější je doba, kdy se skladba zpomalí. Archontic Sublimation je ještě intenzivnější. Klokotání je zrůdné, kytary zmrzačené a rytmy zaostalé. Mrzácká zuřivost skladby je však natolik atraktivní, že se necháte ponížit úplně a pustíte si ji znovu a pak znovu.

 

Hnusné, nepříjemné a zvěrské je společné album dvou odporných projektů. Oba pojí upřímná zlovolnost a uvěřitelnost. Také schopnost vytvořit sakra dobrou atmosféru, která pohltí jakékoliv pochyby.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky