Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Christian Death - The Root Of All Evilution

Christian DeathThe Root Of All Evilution

Garmfrost16.12.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50, Philips MCD183
VERDIKT: Ačkoliv máme před sebou víceméně pouhý odvar předchozího, je uvařen výživně. Není jen o nudlích a zelenině, ale skýtá i nejedno zajímavé překvapení. Popřejme si tedy dobrou chuť a bez povídání, áno?

V prosinci jsem si udělal radost a píšu recenze jen na nahrávky, které mě mile potěšily, případně na které jsem čekal dlouhá léta. Což je případ právě „The Root of all Evilution“. Po dlouhé odmlce od poslední řadovky „American Inquisition“ jsou tihle kacíři zpět a kupodivu s deskou, která má opět co říct. Fanoušci Christian Death (ChD), potažmo Valora Kanda, můžou zaplesat, protože za prvé nahrávka nepřináší nic nového a za druhé se může směle postavit i kultovním nahrávkám bohaté historie kapely. Milovníci dávného období Williamsovy éry mohou rovněž kapelu dále ignorovat, nic se nezměnilo, vše plyne v linii posledních dvaceti let. Tedy lehce zmetalizovaně, notně bombasticky (v rámci ChD) a stále poutavě. Vynechejme otázku financování novinky, která kupodivu rozvířila média a pojďme na desku samotnou. Ostatně kdo si chce počíst podrobnosti, nechť mrkne na oficiální stránky.

 

Textová stránka „The Root of all Evilution“ je opět velice zajímavá, provokativní a jako jedni z mála jsou ChD nadále nesmiřitelní kritici společnosti v duchu nezávislosti i rebelie. Dnes, kdy se za svobodu slova a demokracie ukrývají totalitní praktiky, je pomyslný prst natažený do vaší tváře možná kriminální čin, protože vlastní nekorektní názor není možný nechat bez trestu. Co je podle kapely kořenem celé evoluce? Valor se zaměřil na vývoj zla počínaje Hitlerem, pokrytectvím náboženských vůdců a v neposlední řadě lidí samotných. Tím to samozřejmě nekončí a i když konec je zřejmě neznámý, směr je evidentně daný. Nato nemusí mít Valor s Maitri nijak zvlášť nastudováno. Už slyším útoky asertivních zastánců svobody -  kde máš důkazy, fašisto! Valor a Maitri nám v textech zpívají o tom, jak lze tento souboj názorů zpeněžit, proměnit v politické hlasy. V duchu historie texty mají a vždy měly v muzice ChD svou váhu a dá se říct, že jejich hudba by beze slov byla polovičatá.

 

chd

 

Přes veškeré proměny sestav i tváře se ChD zakonzervovali, ustálili sestavu a vždy s odstupem pár let podarují své věrné tím, co se očekává. Je tedy letos vše při starém, nenajdeme na desce nic, pro co by byla odlišná než starší sourozenci? Řekl bych, že přibylo melodií, možná i trochu klidu pod povrchem. Ubylo určitě temnoty a brutality. Přitom stále cítím sarkasticky jedovatý osten Valorova jazyku i sexy hlas nestárnoucí Maitri, který je vyloženě "stavěcí", stejně jako její uhrančivá basa.

 

Kupodivu nejsilnější moment zažiju hned v úvodu, kdy při krásně zasněné „In the Garden of Evilution“ opravdu máte pocit, že se procházíte v mytologické zahradě. Vše se pomalu rozjíždí, vtahuje vás do příběhu a najednou jste v něm. Punkově zadoomané pasáže jsou dosti posmutnělého charakteru, což v minulosti nebylo zas tak častým jevem. Až následující „This Cross“ přes orientálně orchestrální začátek švihá černou stezkou za smíchu čarodějnice směrem do jádra poselství nahrávky.

 

Novinka má své vrcholy i vatu, což jí rád odpustím, ale ukažme si na ně. Třetí „Tar Black Liquid“ má tendence vypadat zajímavěji než ve skutečnosti je. Nic neříkající nápěv nezachrání ani temná atmosféra. Přes hitovost „Fema Coffins“ se vrhneme do nářezu „Illuminazi“, kdy číra rozpogují zakouřenou společnost. Heeej! A zase rozmyšleně, zamyšleně, zadumaně k „Forgiven“. Jak mě pohltila úvodní skladba, tak k "odpuštění" se rád vracím, heh. Maitri je kouzelnice. Hudební podklad mnoho nepotřebuje, stačí kytarové vrzání, perkusivní vyťukávání. Basa jen tak hladí a za vším jednoduché klávesy bez uměleckého rozletu a majestátnosti. Líbí se mi roztančená pecka „Deliver Us“ na hranici pop rocku a černého punku. Závěr pak vysloveně miluju. „Secrets Down Bellow“ zastupuje sekci opravdových písní, kterých na desce věru mnoho nenajdete. ChD v ní ukazují, že kdyby chtěli, umí psát velké věci. Po skončení písně zjistíte, že vám v hlavě uvízla melodie a vy si ji bez přestávky prozpěvujete dál a dál...

 

.

Jak se postavit k nahrávce, od které jste dostali, co jste chtěli? Dá se o takové říct, že vás obohatila, že vám přinesla něco navíc, dala důvod se k ní vracet? Je to vlastně vůbec důležité? Těm, co kapelu zavrhli s odchodem Rozze, deska stejně nic neřekne, budou si dál myslet, že éra po jeho odchodu nestojí za povšimnutí a ti, co naopak obdivují dílo Valora Kanda a hlavně sound kapely z posledních dvaceti let, desku přijmou bez otázek o nesmrtelnosti chrousta.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky