Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Clan of Xymox je typem kapely, která i přes svoji dlouhověkost působí stále čerstvě a zároveň poznáte na sto honů, o koho se jedná. Jako jeden z mála z dřívějších gotických pojmů totiž neustále vydávají nová alba a navíc bez výrazné přestávky. Typický rukopis nezměnili ani v dobách, kdy fungovali jen pod názvem Xymox v elektronickém hávu. Netvrdím, že všechny jejich výtvory jsou stoprocentní a že je dokonce všechny poslouchám, ale jsem rád, že to, co CoX natočili po svém opětovném návratu k původnímu názvu, je víc než slušné a rozhodně si tyto desky mohou bez uzardění sednout na lavičku vedle těch kultovních z osmdesátých let.

CoX se vždy pohybovali ve světě gotiky, darkwave či indie rock / popu a nejinak je tomu v případě novinky „Matters of the Mind, Body and Soul“. Na desce je méně kytar než na předchozí „The Darkest Hour“ a méně energie než na předělávkovém albu „Kindred Spirits“, ale více gotického ducha, chytlavých nápadů, více odvahy než v posledních letech, což potvrzuje třeba hned bezmála sedmiminutová úvodní instrumentálka „Once in a Blue Moon“ nebo následující pomalá elektronická hitovka „She is Falling in Love“ s depešáckou melodikou.

Ani další položka nepřinese svižnější rytmy. Když se pak zatíží atmosféra v „The Climate Changed“, která je prostá hezkého refrénu a příjemného nápěvu, způsobí to menší srdeční kolaps. Vskutku úvod alba je více než pozvolný a nesnadno se do něj dostává, což může způsobit odliv povrchněji laděných gotických fans, ale zvídavější si rádi počkají na zpola kryté klenoty. Po pomyslném instrumentálním předělu podivné chuti „Hector“ přijde první z nich. „I Close my Eyes“ s tklivým textem, lehce taneční slokou a osmdesátkovými synťáky (ty jsou hrozné) dokáže uhranout svým romantickým zápalem hodným pro valentýnské vydání. Depešácký odér se vrátí v „Hand in Glove“, což neberte jako hanu nebo dokonce jako kritiku směřující ke kopírování. Moje přirovnání je pouze orientační pro nezasvěcené, protože i moje setkání s touhle kapelou proběhlo svého času právě na této úrovni – Clan of Xymox hrají něco mezi DM a The Cure, což mě ihned zaujalo. Pravda pak byla trochu někde jinde, ale odkaz na mé oblíbence splnil svůj účel.

První vrchol desky slyším v tanečním hitu „Your Own Way“, který dává vzpomenout na Xymox období, kdy kapela řádila na elektronické darkwave scéně. „Loves On Diet“ je nejtypičtějším představitelem výborné gotiky s VYNIKAJÍCÍM refrénem. Jak byl úvod desky tíživý, můžeme říct, že i nelíbivý, je druhá půle doslova přeplněna hity těžkého kalibru. Podotýkám, že si pošušňají více pamětníci a milovníci staré dobré gotiky, ale je možné, že i dnešní módněji zaměření posluchači mohou přijít na chuť poctivému řemeslu holandské legendy, které ani po víc než třiceti letech nedochází dech. Samozřejmě má deska slabiny. Např. „Months Ago“ je tak fádní, až se mi srst obrací naruby. Vlezlá synťáková melodie mi připadne, že by se hodila do soundracku k nepovedené hlouposti Slunce, seno, erotika.

Podobných míst by se našlo víc, ale naštěstí jsou v menšině. Vlastně ani nevím, jak se k „Matters of the Mind, Body and Soul“ postavit. Počáteční nadšení vyprchalo, ale krkem mi zatím neleze. Je jasné, že už bylo lépe. Na druhou stranu po nějakých patnácti deskách a třiceti letech zní pořád víc než dobře a nadprůměrně.