Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Clouds Taste Satanic - 79 A.E.

Clouds Taste Satanic79 A.E.

Jirka D.22.4.2024
Zdroj: FLAC (1710 kbps, 48.0 kHz) // promo od kapely
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Ztělesnění instrumentální nezáživnosti.

Osm řadových desek za jedenáct let existence je docela slušná nálož a vlastně ani nedokážu napsat úplně jednoznačný důvod toho, proč jsem kapelu Clouds Taste Satanic doposud spíš ignoroval. Neříkám neznal, neříkám neslyšel nebo o ní nečetl (ostatně jedna recenze už u nás historicky vyšla), ale nikdy jsem nešel do hloubky a nesnažil se ji naposlouchat důkladněji. Příležitost se naskytla s jejich úplně čerstvým albem 79 A.E., které vyšlo na začátku března na značce Majestic Mountain Records a které pod takovým na můj vkus až zábavně tragickým obalem ukrývá pouhopouhé dvě skladby. I tak jeho délka naprosto naplňuje klasický formát dlouhohrající nahrávky.

 

Když k tomu připíšu, že jejich chlebem je především taková kombinace stoneru a doomu, celkem logicky vám vypadne připodobnění k Sleep a bude to poznámka nejen na svém místě, ale za mě bohužel i jedna z přitěžujících okolností (které níže ještě narostou). Deskou Dopesmoker se bez debat definoval určitý přístup, skoro bych řekl i (sub)žánr a za mě, když už chci jít ve stejných stopách, vezmu si na to aspoň trochu jiné boty. Což tenhle kvartet bohužel tak úplně nezvládl a kromě toho, že nemá zpěváka a hraje na čistě instrumentálním hřišti, mnoho vlastních pohledů nenabízí.

 

Clouds Taste Satanic band

 

Zcela obecně si dovolím hraběcí postřeh, že postavit album na dvou více jak dvacetiminutových skladbách vyžaduje ty skladby vystavět tak, aby posluchač během poslechu neusnul (neodešel, neumřel, neroztřískal přehrávač ... vyberte si dle vlastního temperamentu). Dvacetiminutová kompozice musí mít svůj příběh, nějakou stavbu, začátek, střed a konec, určitou dynamiku, zvraty, prostě záchytné body, které budou udržovat vaši pozornost bdělou. Nebo naopak musí svým minimalismem narušovat normální stav vašeho vědomí a posouvat jej kamsi k transcendenci, ale to jsme zpátky u desky Dopesmoker a u toho, že tohle neumí jen tak někdo. Clouds Taste Satanic ve své aktuální formě jsou přesně někde uprostřed a ani jednoho z těch krajních přístupů (řekněme dynamická skladba s příběhem oproti promyšlené monotónnosti) nedosahují naplno. Na jednu stranu se cyklí v různých repeticích, dlouhých a nezáživných, na stranu druhou se více méně náhodně v průběhu skladby pokusí o nějaké vygradování, které v kontextu toho, co mu předcházelo, vůbec nedává smysl. A výsledek?

 

Výsledkem je kopec nudy. Výsledkem je z mého pohledu zvláštní a nezáživná kombinace monotónnosti (stoner) doomu a euforie post-rockových instrumentálek, která ale ani jedno nedotahuje do konce. A dokonce bych řekl, že ani doprostřed k nějakému rozumnému kompromisu. Občas zasvitne cosi nadějného, zajímavá myšlenka nebo motiv, aby posléze skončila, usnula a pokračovalo se v zoufalém sledování písku v přesýpacích hodinách.

 

Vždycky se mi líbily postřehy toho typu, jak třeba Tony Iommi na prvních deskách Black Sabbath naprosto trestuhodně plýtval fantastickými kytarovými riffy, kterých dokázal do jedné skladby nacpat tolik, kolik by se jiným nepodařilo vymyslet ani na celou desku. Když si ty desky poslechnete, uslyšíte to. Když poslouchám 79 A.E., říkám si, že bych z toho dokázal vystříhat pár zajímavých pasáží tak na jednu pětiminutovou skladbu. Víc tam není.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky