Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Code - Lost Signal (EP)

CodeLost Signal (EP)

Victimer26.1.2017
Zdroj: mp3 (256 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / phone
VERDIKT: Code se snaží najít ztracený signál poslední řadovky a předělali k tomu několik písní jak z ní, tak z alb předchozích.

Nové EPko Code je dobré vnímat jako kompromis mezi novou a starou tvorbou kapely. Je otázkou spekulací, nakolik se sami Code vylekali z pokusu proměnit svou tvář tak výrazně, jako to provedli na albu Mut. To stále považuji za bezkrevné a ne zrovna šťastné vystoupení ze zajetých kolejí. Každopádně díky nové mini nahrávce máme šanci slyšet šest předělaných písní ze všech alb kapelní historie. První tři patří poslední řadovce a pak se po jedné písni vrací proti proudu času až na začátek. Bráno je postupně z Resplendent Grotesque, Augur Nox a debutu Nouveau Gloaming. Správný fanoušek kapely pozná, že zvolené pořadí není přesné, ale to v tuto chvíli nehraje roli.


Je třeba si říct, že Code se povedlo reinkarnovat skladby do takové polohy, že si to zaslouží pochvalu. Jsou vzorně srovnány ve svých výrazech, není moc poznat, ke kterému období se zrovna kapela vrací a EP tak drží hezky pohromadě. Posluchač není šokován, kam se podělo to či ono a může si užít nově nastavený rozměr. Na půl cesty mezi minulostí a současností. Lost Signal není bezhlavým experimentem, ale svým způsobem kompoziční výhrou, neboť spojení všech zúčastněných v jeden celek funguje.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/code%20aort.jpg


Pak záleží už jen na tom, jak moc jsou funkční samotné životní funkce tohoto EPka. O tom už lze polemizovat. Je to jen krátká zastávka na nové cestě, která stejně směřuje dál do rockových vod? Nebo se kapela usnesla na tom, že by bylo vhodné vše znovu přehodnotit a minulý úlet trochu přibrzdit, dolít do něj život a zkusit to ještě jednou? Já jsem schopen říct jen tolik, že přehrání skladeb z Mut je pro mne mnohem přijatelnější, než jejich klasická podoba, neboť tohle album svou míru přijatelnosti svého času promarnilo. V případě dalších skladeb už je jejich nová podoba docela diskutabilní, protože za svou starší tváří pro změnu pokulhávají a radovat se lze spíš jen z vhodného nastavení k těm z Mut.


Je mi však příjemné Lost Signal poslouchat, přes všechny spekulace nic důležitého neřešit a jen si tak sedět v křesle se sluchátky na uších. Vyrovnaná poloha EP k tomu vyloženě vybízí. Pohodovka o šesti chodech, se kterými je fajn, ale které mají zároveň daleko k tomu, aby mohly fascinovat. Důležitý bude až ten další krok, takže se teprve uvidí, co bude dál a kam se Code pohnou. Lost Signal ale mezitím klidně doporučím.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky